Posádky československého pohraničního opevnění v boji
Mgr. Martin Ivan
Přestože je všeobecně rozšířen názor, že v roce 1938 vydala Československá republika (ČSR) své pohraniční opevnění bez boje, není to pravda. Posádky opevnění, nejen lehkého, ale také těžkého, se zapojily do obrany ČSR a měly i své padlé. K těmto případům došlo v září a říjnu 1938 a jejich protivníky byli sudetoněmečtí povstalci a maďarské ozbrojené síly.
Padlí obránci čs. opevnění v září 1938
Přepadení lehkého objektu vzor 36 v Petříkovicích
Lehké opevnění vzor 36 (tzv. starší typ) v pohraničí obsazovaly v září 1938 jednotky Stráže obrany státu (SOS). Tři samostatně stojící bunkry v Petříkovicích na Trutnovsku se nacházely jen několik stovek metrů od státní hranice. Jejich posádky tvořili příslušníci čety SOS Petříkovice pod velením vrchního respicienta finanční stráže Václava Zeleného.
Necelé dva kilometry za nimi se už táhla souvislá linie těžkého a lehkého opevnění. Příslušníci SOS byli na hranici osamocení, protože jejich úkolem bylo zdržet případný útok z Německa a poskytnout čas k zaujetí obrany jednotkám za nimi.
20. září před půlnocí přepadla skupina henleinovců, pravděpodobně příslušníků Sudetoněmeckého Freikorpsu, pevnůstku č. 102 ve svahu nad železniční zastávkou Petříkovice. Objekt byl obsazen celkem šesti příslušníky SOS, z toho tři byli členy finanční stráže a tři vojáky z vojenských posil.
Útočníci k přiblížení využili úžlabinu v předpolí bunkru, s cílem osádku překvapit. Hlídkující strážný je však zpozoroval a žádal po nich heslo. Následovala palba z pušek a pokus o útok na pevnůstku. Během přestřelky se část posádky stáhla do objektu a z jeho střílen zahájila palbu z lehkého kulometu. Tím obránci získali palebnou převahu a henleinovci se dali na ústup za hranici.
Po boji byl v polním postavení blízko pevnůstky nalezen zastřelený dozorce finanční stráže František Opočenský. Pocházel z Jablonce nad Nisou, kde se narodil 6. září 1910. K finanční stráži nastoupil v dubnu 1938, Oddělení finanční stráže Petříkovice se stalo jeho prvním a zároveň i posledním působištěm.
Františka Opočenského připomíná v Petříkovicích pomník, který je umístěn u silnice směrem na Radvanice. Pomník je z leštěné žuly, na prostředním bloku má stylizovanou hlavu hraničářského psa a nápis: „František Opočenský, dozorce finanční stráže, padl při výkonu služby stráže obrany státu dne 19. září 1938.„ (Ve skutečnosti zemřel krátce po půlnoci 21. září.) Na dvou nižších žulových blocích jsou další nápisy: „Je lépe za svobodu umřít stoje, než padnout na kolena, v kleče žít“ a „jak tvrdě to a klidně řečeno je! A kdo tak mluví, musí zvítězit. F. Fedorov."
Přepadení strážných v areálu dělostřelecké tvrze Babí
Večer 21. září 1938 hlídkovala dvojice strážných z 1. roty strážního praporu VI. v prostoru budované dělostřelecké tvrze Babí (též tvrz Stachelberg). Strážní prapor byl podřízen hraničářskému pluku 17 Trutnov a jeho úkolem bylo zajišťovat budované opevnění. V případě nepřátelského útoku se měli příslušníci strážního praporu ve střežených objektech hájit do příchodu posil. Po dokončení stavebního úseku se měl strážní prapor stát běžným praporem hraničářského pluku 17 a jeho vojáci posádkami jednotlivých objektů.
Přibližně v 21:30 se hlídka nacházela poblíž lehkého objektu vzor 37 (tzv. novější typ, nazývaný řopík) č. 54, stojícího u silnice Trutnov - Žacléř. (Bunkr je snadno rozpoznatelný, protože několik metrů od něj stojí Boží muka.) Náhle byla hlídka osvětlena přijíždějícím nákladním autem, které dopravovalo stavební materiál na výstavbu tvrze. V tom padlo z nedalekého houští několik výstřelů, kterými byl jeden ze strážných raněn. Přestože druhý voják střelbu opětoval, útočník, nebo útočníci zmizeli v lese.
Zraněným byl třiadvacetiletý vojín Josef Beran z Libštátu u Semil. Byl ihned odvezen do trutnovské Všeobecné Masarykovy nemocnice, kde však svému zranění podlehl.
Josef Beran má pamětní desku na stěně lehkého objektu, poblíž kterého byl smrtelně raněn. Na desce je stylizovaná hlava hraničářského psa a text: „Zde padl při obraně Československa 21. září 1938 vojín Josef Beran.“
Posádky opevnění v pohraničních bitvách
Posádky těžkého opevnění v boji o Bartošovice v Orlických horách
Jediným známým případem, kdy se posádky vybudovaného a vyzbrojeného těžkého opevnění zapojily do boje, se stal v Bartošovicích v Orlických horách. Nešlo samozřejmě o napadení těžkých objektů, ale o účast vojáků hraničářského pluku v boji se sudetoněmeckými povstalci.
K přepadení Bartošovic došlo kolem půlnoci mezi 21. a 22. září 1938. První byla napadena budova celního úřadu, která stála jen několik metrů od hranice, tvořené Divokou Orlicí. V budově byl přítomen správce oddělení finanční stráže, vrchní respicient Hampejs se správcem celního úřadu vrchním respicientem Ptáčkem a třemi muži vojenských posil SOS. Další tři financi hlídkovali ve dvojicích společně s vojáky v okolí.
Jednotka příslušníků Sudetoněmeckého Freikorpsu přešla řeku a poté, co byli zpozorováni hlídkou u úřadu, zaútočili granáty a střelnými zbraněmi na celnici. Jeden z granátů explodoval uvnitř, naštěstí nikoho nezranil. Současně osvětlovali budovu červenými raketami. Pětičlenná posádka celního úřadu byla nucena za boje dům vyklidit. Toho ihned henleinovci využili a s pomocí otepí slámy, které oknem naházeli dovnitř, úřad zapálili. Horní část celnice byla dřevěná a brzo byla celá budova v plamenech.
Hlídky SOS v terénu po prvních výbuších a výstřelech spěchaly na pomoc k úřadu. Nebylo to však nic platné. Útočníci byli v přesile a obránci museli ustupovat. Povstalci povzbuzeni úspěchem pokračovali v útoku. Jejich cílem mělo být dobytí četnické stanice a pošty.
Obsazení celých Bartošovic zabránili vojáci ze 7. roty štábního kapitána Cermana z II. praporu hraničářského pluku 19 Žamberk, kteří tvořili posádky čtyř objektů těžkého opevnění nedaleko obce. Po zahájení boje o celní úřad telefonicky požádali nadřízené o svolení přijít na pomoc příslušníkům SOS v Bartošovicích. Přestože posádky opevnění měly zakázáno opouštět své objekty (případně jejich nejbližší okolí chráněné překážkami), svolení dostali. Podmínkou bylo, že z každého objektu bude vyslána jen menší část posádky, aby objekty zůstaly bojeschopné.
Z linie opevnění tak vyrazily čtyři skupiny hraničářů, kteří společně s příslušníky SOS henleinovce zahnali. Ti se vrátili zpět na německé území, odkud přes řeku pozorovali hořící celnici. Protože na oddělení finanční stráže zůstaly bedny rezervního střeliva, které začalo vybuchovat, z budovy která zcela vyhořela, nebylo možné téměř nic zachránit. I díky zásahu vojáků hraničářského pluku však nedošlo na straně obránců ke ztrátám na životech, zatímco útočníci měli nejméně jednoho mrtvého a řadu raněných.
V roce 2011 byla na české straně u mostu přes Divokou Orlici, ležícího jen několik desítek metrů od bývalé celnice, vztyčena replika předválečného hraničního sloupu ČSR. Tyto repliky jsou vztyčovány na místech, kde v září 1938 bránili příslušníci ozbrojených sil Československo.
Obrana lehkého opevnění v okresu Feledince na Slovensku
K jedinému většímu boji posádek lehkého opevnění došlo v ČSR na slovensko – maďarských hranicích, v okresu Feledince (dnes Jesenské), v okolí obce Slávikovo (dnes Orávka) 5. října 1938.
Jižně a jihovýchodně od Rimavské Soboty byly nedaleko hranic vybudovány tři úseky lehkého opevnění, tvořené objekty vzor 37.
Na přelomu září a října 1938 se v této oblasti na obou stranách hranice nacházely vojenské jednotky, doplněné mobilizovanými záložníky v době mnichovské krize. Na Slovensku to byl hraničářský prapor 9 a v Maďarsku jednotky pohraniční stráže. Na slovenské straně navíc prostor mezi hranicí a lehkým opevněním střežily polní hlídky praporu Stráže obrany státu Rimavská Sobota.
Přestože na základě Mnichovské dohody mělo Československo vyřešit také územní nároky Maďarska, maďarská strana se nespokojila s diplomatickým řešením svých požadavků. Začala organizovat útoky polovojenských a pravidelných jednotek na Slovensko a Podkarpatskou Rus. K těmto útokům patřilo také přepadení okresu Feledince.
Akce byla předem plánována. Měly se jí účastnit jednotky pohraniční stráže, střelecký prapor, cyklistická četa a menší množství četníků a celníků. Pohraničníci nacvičovali útok na lehké opevnění. Šířka průniku na slovenské území měla být až 18 kilometrů a po prolomení linie opevnění na několika místech měly jednotky pokračovat na Rimavskou Sobotu.
Chybou velitele roty maďarské pohraniční stráže, který údajně rozkaz k pohotovosti své jednotky považoval za pokyn k zahájení akce, nedošlo ke koordinaci s ostatními jednotkami. Na Slovensko tak vyrazila jen rota pohraničníků, posílená o další tři sousední čety, 34 četníků a 7 celníků, celkem něco přes 490 mužů se 14 kulomety a výbušninami.
Střed sestavy tvořila rota pohraniční stráže posílená o jednu četu a na křídlech postupovala vždy jedna četa pohraničníků. První jednotky překročily hranici kolem druhé hodiny ráno. Kombinace tmy a deštivého počasí zřejmě způsobila, že byl průnik maďarských jednotek zpozorován až kolem třetí hodiny. Většina místního obyvatelstva také byla maďarské národnosti, s útokem souhlasila a někteří se k pohraničníkům přidali.
Četa na pravém křídle postupovala rozdělená na dvě skupiny. První skupina dosáhla úspěchu, když v přestřelce vytlačila družstvo SOS z obce Velkyňa (nyní Vlkyňa). Poté se však vrátila do Maďarska. Druhá skupina zabloudila a po přestřelce s čs. vojáky poblíž Rimavské Seče se dostala do křížové palby z lehkého opevnění u obce Číz (nyní Číž). Poté se na rozkaz vrátila zpět za hranici.
Četa na levém křídle s pomocí místního průvodce prošla úsekem SOS a pronikla za první sled lehkého opevnění. Další postup na Feledince (Jesenné) jim znemožnili čs. vojáci.
K rozhodujícímu boji došlo ve středu útoku, v prostoru obce Rimavská Seč a kolonie Slávikovo (Orávka). Útočily zde čtyři čety roty pohraniční stráže a jedna četa sousední roty. Čety postupovaly samostatně a plnily vlastní úkoly. Podařilo se jim obsadit obce Janice, Harmac (nyní Chrámec) a část kolonie Slávikovo. Postupně se však dostaly do palby polních hlídek SOS nebo z lehkého opevnění a během ranních hodin byl jejich postup zastaven.
2. četě roty pohraničníků se dařilo proniknout nejdál. Postupně se k ní přidaly některá družstva sousedních čet a kulometný oddíl. Tato skupina dorazila až za železniční trať Jesenské – Kráĺ. Zde se dostala do křížové palby ze dvou sousedních lehkých objektů vzor 37, z další pevnůstky, která byla ve druhém sledu a z polních kulometných postavení.
Maďaři se snažili palbu i za pomoci kulometů opětovat a pokračovat v útoku. Přestože boj trval přibližně do 8. hodiny, všechny jejich pokusy postoupit byly v křížové palbě neúspěšné. Na místě padl velitel kulometného oddílu v hodnosti poručíka společně s asi 5 muži. Poté začali pohraničníci ustupovat a odnášet své raněné a některé padlé.
Během následujícího protiútoku, který provedli vojáci hraničářského praporu, byla zajata část maďarských pohraničníků, včetně velitele 2. čety v hodnosti rotného. Zbytek maďarských jednotek byl vytlačen z území ČSR. Celkové ztráty Maďarů byly 9 padlých, počet raněných se nepodařilo zjistit. Na československé straně bylo jen několik raněných a zajatých.
Není zcela jisté, zda se obrany lehkého opevnění účastnili jen příslušníci SOS, nebo také vojáci z hraničářského praporu 9. V každém případě pevnůstky nebyly plně obsazené, protože bojové akce se již nečekaly. Plnou posádku lehkého objektu vzor 37 mělo tvořit 7 mužů. Podle dobového svědectví však v pevnůstkách, které se zapojily do boje, bylo jen po 4 mužích. To znamená, že v nich byly jen částečné, pohotovostní posádky.
Tato vojenská akce měla diplomatickou dohru. Československá strana vyzvala Maďarsko, aby nezhoršovalo již tak napjatou situaci. Maďarské velvyslanectví v Praze prohlásilo, že za incident je zodpovědný velitel jednotek, který jednal na vlastní pěst a bude odvolán a stíhán.
Použitá literatura a prameny:
Kolektiv: Broumovsko a Trutnovsko, obrana republiky v druhé polovině třicátých let v severovýchodních Čechách. Nakladatelství FORTprint, 2006
Kolektiv: Stachelberg, obr na prahu Krkonoš. Žacléř 2010
LÁŠEK, Radan: Jednotka určení SOS - díl první a třetí. Codyprint, Praha 2007
LÁŠEK, Radan: Velitelé praporů SOS. Codyprint, Praha 2009
POHORSKÝ, Vladimír: O hranice se nejedná, o hranice se střílí! In: Hraničáři pod Luží 38, ARPA, Dvůr Králové n. L. 2004
Přepadení okresu Jesenské. Wikipedie
Spolek pro vojenská pietní místa, vets.cz
TEPLÁNSKÝ,Rastislav: Vrchní Orlicí se opět rozlehly výstřely. In: Rychnovský deník.cz
Náhledy fotografií ze složky Posádky opevnění v boji
