Jesenicko v roce 1938

Mgr. Martin Ivan, Celní úřad pro Olomoucký kraj

Věnováno památce obránců ČSR, kteří vybojovali první neoficiální boje 2. světové války

Příčiny a příprava povstání

     K sudetoněmeckému povstání v pohraničí československé republiky (ČSR) v roce 1938 došlo v důsledku zhoršování vztahů vlády ČSR a sudetoněmeckého hnutí, představovaného Sudetoněmeckou stranou (Sudetendeutsches Partei, SdP) a jejím předsedou Konrádem Henleinem. Pro vůdčí roli K. Henleina je povstání nazýváno též henleinovský puč.
     Zhoršení vztahů většiny sudetských Němců k ČSR a Čechům obecně mělo několik příčin. Především to bylo nedořešené postavení národnostních menšin v republice už od jejího vzniku. Ačkoli bylo Němců v ČSR přes 3 mil. a bylo jich tedy o milion více než Slováků, neměli žádnou formu vlastní samosprávy, ani vysílání rozhlasu ve vlastním jazyce. Rozhlas začal vysílat v němčině až v roce 1938, to už však dávali sudetští Němci přednost vysílání z nacistického Německa. Dalším důvodem byla ekonomická situace. Hospodářská krize v 30. letech zasáhla především lehký průmysl, který byl v pohraničí převažující. Rozhodnutím vyloučit z výstavby alespoň lehkého pohraničního opevnění firmy vlastněné německými majiteli, propásla čs. politická reprezentace šanci snížit nezaměstnanost německé menšiny a zlepšit tak její vztah k republice. Hlavní příčinou však byla radikální nacionalistická politika SdP a vliv sousedního Německa, k jehož nacionálnímu socialismu se K. Henlein přihlásil. Po dohodě s německým kancléřem Adolfem Hitlerem začal klást Henlein čs. vládě takové požadavky, které nebyla moci nebo ochotna splnit. Cílem bylo připojení pohraničí obývané především Němci k Velkoněmecké říši.
     SdP se začala  připravovat na rozbití republiky. 17. května založila po vzoru německých SA Dobrovolnou ochrannou službu (Freiwillinger Schtuzdienst), známou též pod názvem Ordneři (Ordnersgruppe). Protože oficiálně byla tato organizace pořadatelskou službou, byla čs. vládou povolena. Ve skutečnosti byli však Ordneři zformováni jako úderné oddíly pro ozbrojené útoky v pohraničí. Tím měli přispět k dojmu, že soužití Čechů a Němců v jednom státě je nemožné. Proto členové ordnerů absolvovali v Německu školení a výcvik pod vedením příslušníků SA a SS.
     Součástí příprav bylo i pašování zbraní do republiky. Např.: 12. srpna 1938 odhalila finanční stráž na přechodu ve Vidnavě v pytlích s obilím ukrytých 40 německých automatických pistolí s 50 náboji ke každé z nich. V téže době byla odhalena podobná zásilka zbraní z Německa, zalitá do cukrářského vosku určeného německému cukráři z Jeseníku.

Finanční stráž, Celní správa a Stráž obrany státu na Jesenicku

     Finanční stráž (FS) byla na Jesenicku organizována do 3 inspektorátů, které sídlily v Javorníku, Vidnavě a Zlatých horách. Tyto inspektoráty měly podřízeny jednotlivá oddělení FS v obcích podél hranic, které společně s přechody financi střežili. Kromě toho byly na některých významnějších hraničních přechodech celní úřady, na kterých sloužili celníci. Celníků však bylo minimální množství, např.: v celním úřadě ve Vidnavě byl jediný celník ve funkci vedoucího celnice a jeho zástupcem byl vrchní respicient finanční stráže.
     Z důvodu zajištění lepší obranyschopnosti ČSR byla v roce 1936 FS začleněna do Stráže obrany státu (SOS). SOS byla v míru podřízena ministerstvu vnitra a měla plnit tyto úkoly:
• ochrana neporušitelnosti státní hranice a nedotknutelnosti státního území
• spolupůsobení při ochraně veřejného pořádku, klidu a bezpečnosti
• spolupůsobení při provádění úkonů celní správy
     Z vojenského hlediska bylo úkolem SOS v případě náhlého útoku zdržet nepřátelské jednotky a poskytnout armádě čas k zaujetí obranných postavení.
     SOS tvořili příslušníci FS, četnictva, státní policie a vojenské posily (vojáci v záloze i v aktivní službě). Později i členové dalších organizací, např.: Sokola, Rote Wehr (Rudá Obrana, organizace německých sociálních demokratů), Čs. státních drah. SOS byla organizována po praporech. Sídlo praporu, který pokrýval kromě dalších okresů i Jesenicko, bylo v Šumperku a členové FS v něm s výjimkou vojenských posil byli nejsilnější složkou. Základní jednotkou SOS bylo družstvo, které obvykle tvořili členové jednotlivých oddělení FS, četnických nebo policejních stanic, vyzbrojení puškami a pistolemi (řadoví členové FS si pistole, popřípadě revolvery pořizovali za vlastní peníze, protože je neměli oficiálně jako služební zbraně). Armáda vyzbrojila jednotky SOS navíc lehkými kulomety a ručními granáty. Bez této výzbroje by se později mnohá družstva SOS neubránila přesile henleinovců. Příslušníci Celní správy do SOS nenáleželi a proto se na ně při mobilizaci vztahovala běžná odvodní povinnost do armády.

Začátek SN povstání v ČSR a nepokoje na Jesenicku

12. září 1938 pronesl na sjezdu NSDAP v Norimberku Adolf Hitler očekávaný projev, ve kterém se zastal sudetských Němců a vyjádřil jim podporu. Tento projev se stal v Sudetech signálem k povstání. Ordneři začali útočit na objekty československé státní správy, zvláště celní úřady, oddělení finanční stráže a četnické stanice. Na Jesenicku prozatím k ozbrojeným útokům nedošlo, místní sudetští Němci vyjadřovali svoji touhu po připojení k Říši demonstracemi.

13. září v reakci na útoky vyhlásila vláda ČSR v řadě pohraničních okresů stanné právo, které bylo postupně vyhlašováno i v dalších okresech, ve kterých došlo k útokům henleinovců. Následovaly nařízení o zabavování zbraní, munice a rozhlasových přijímačů, což německé obyvatelstvo nedodržovalo.

16. září čs. vláda rozpustila SdP jako protistátní organizaci. V reakci na to uprchli mnozí funkcionáři i řadoví členové s rodinami do Německa.

17. září Adolf Hitler schválil návrh K. H. Franka na vytvoření ozbrojené organizace pod názvem Sudetoněmecký sbor dobrovolníků (Sudetendeutsches Freikorps, SdFK). K. Henlein v rozhlasovém projevu vyzval ke zničení Československa. Tento den byl později československou exilovou vládou v Londýně určen jako datum, kdy ČSR vstoupila do válečného stavu s Německem. Důvodem bylo porušení mezinárodní dohody tím, že povolilo na svém území organizování a vyzbrojování SdFK a podporovalo je v boji proti ČSR.  

18. září Henlein jako velitel SdFK vydal rozkaz č. 1, ve kterém oznámil vznik sboru a určil závazné podmínky pro vstup. Sudetští Němci, který uprchli z ČSR, začali být připravováni pod vedením instruktorů Wehrmachtu, SA a SS. Instruktoři je prokazatelně doprovázeli i při akcích na území republiky. Německo také dodalo SdFK zbraně, většinou rakouského původu.

19. září byl vydán rozkaz SdFK č. 3, vyzývající k zahájení akcí na všech úsecích v noci z 19. na 20. září a od 20. září podnikat větší akce i přes den. Na Jesenicku působily 2 kompanie (roty) SdFK. Kompanie Javorník operovala v oblasti Javornicka a Vidnavska až po Žulovou a její počet vzrostl během bojů z 600 až na 1000 mužů. Druhá rota - Kompanie Reinold postupně obsadila severní část Jesenicka od Vidnavska po Zlatohorsko. Její počet dosáhl asi 1200 mužů.

Boje se SdFK na Jesenicku

19. září – Bílá Voda V noci byla ostřelována celnice v nejseverněji položené obci Jesenicka. Na střelbu ze sousedního Německa nesměli členové FS a četnictva odpovědět, protože byl zákaz střelby proti hranicím, aby toho Německo nemohlo využít jako záminky k válce. Na příkaz ke stažení do vnitrozemí čekali příslušníci SOS z Bílé Vody až do odpoledne 22. září.

20. září vydalo Ministerstvo národní obrany rozkaz, zakazující použít armádu k osvobození budov obsazených povstalci na hranicích (celních úřadů, oddělení FS, četnických stanic). Důvodem byla opět obava, aby přítomnost armády na hranicích nebyla využita Německem jako záminka k válce. Získání ztracených budov zpět mělo být záležitostí příslušného ministerstva, tedy vnitra či financí. Z tohoto důvodu se většinu budov obsazených henleinovci nepodařilo získat zpět, protože jednotky SOS neměly dostatečné počty pro boj s přesilou SdFK. 

21. září večer došlo k přepadení oddělení FS Nové Vilémovice, které bylo umístěno i s kasárnami (ubytovnou) FS v domě čp. 46, v dolní části obce. Přítomní příslušníci FS se přesile freikorpsu po poradě vzdali a byli odvlečeni do Německa. Když henleinovci zjistili, že  financi nejsou všichni, začali  hledat ve vesnici, protože část financů byla ubytována v podnájmu. Nikoho však nenašli a tak se v noci vydali k hranicím, kde byla celnice (v dnes zaniklé osadě Hraničky). Nad vesnicí potkali dvoučlennou hlídku FS, ovšem ze sousedního oddělení Švarcberk (dnes zaniklá osada Černý kout). Členové SdFK vyzvali hlídku, aby se vzdala. Financi to odmítli a došlo k přestřelce. Během boje byl po půlnoci 22. září zastřelen dozorce FS Stanislav Majzlík. Druhému členu hlídky se podařilo uniknout. Tři zdejší Němci byli při tom podle místní obecní kroniky těžce raněni a převezeni do nemocnice.

22. září v důsledku generální stávky došlo k demisi kapitulantské Hodžovy a vlády a vzniku úřednického kabinetu generála Syrového. Dopoledne byl vydán rozkaz k zajištění krytu hranic, to znamená nejvyšší stupeň zajištění hranic. Vojenské jednotky v opevnění a hlavním obranném postavení měly dosáhnout plné bojové pohotovosti. Tím byla  SOS  převedena z podřízenosti Ministerstvu vnitra  pod armádní velení.
      Během dne se sudetoněmecké povstání rozhořelo v téměř celém českoněmeckém pohraničí. SdFK přešel do ofenzivy především v oblastech hraničních výběžků. Z geografických a strategických důvodů nebyly tyto a některé další oblasti chráněny budovaným pohraničním opevněním. Proto v nich až na výjimky, kterou byl například 7. hraničářský prapor v Jeseníku,  nebyly přítomny větší vojenské jednotky. SOS nestačila vzdorovat přesile henleinovců, kterým na některých místech pomáhaly jednotky SA, SS a německého četnictva. Tak byly z větší části obsazeny Ašsko (už 21. září), Chebsko, Šluknovsko, Osoblažsko i Javornicko, Vidnavsko a Zlatohorsko. V těchto oblastech musela proti povstalcům většinou zasahovat armáda s pomocí obrněné techniky.

Vidnava – kolem poledne 22. září proniklo několik set příslušníků freikorpsu přes hraniční přechod a začalo obsazovat nejdůležitější budovy ve městě, především poštovní a telegrafní úřad. Povstalci nejprve odzbrojili dvoučlennou hlídku FS, které se podařilo uniknout, přestože po ní bylo stříleno. Poté došlo k vyjednávání s místními četníky a členy FS o převzetí pošty a města. Během předávávání poštovního úřadu došlo u budovy pošty ke střetu mezi inspektorem FS Josefem Novákem, dozorcem FS Františkem Pospíšilem a členy SdFK. Henleinovci zahájili na finance střelbu a ti se bránili házením ručních granátů. Oba však byli zastřeleni. Příčina střetu a bližší okolnosti jejich smrti však zůstávají neobjasněny. Podle kroniky německé obecné školy ve Vidnavě nezemřeli financi před budovou pošty, ale František Pospíšil byl zastřelen na dvoře poštovní budovy a Josef Novák v zadním vchodu do budovy. Na dvoře byli také zraněni výbuchem granátu dva vidnavští Němci, z nichž jeden na následky zranění zemřel.
      Protože ústupové cesty z Vidnavy byly v důsledku zrady jednoho z vidnavských policistů prozrazeny a obsazeny freikorpsem, rozhodli se příslušníci SOS spolu s místními státními zaměstnanci a českými civilisty odjet z Vidnavy vlakem směrem ke stanici Hukovice, kde byla železniční křižovatka.

Velká Kraš – odpoledne 22. září na vlak, ve kterém ustupovalo z Vidnavy asi 30 členů SOS, železničářů a civilistů, zaútočila 6. četa Kompanie Reinold SdFK. Barikádou z kamenů na kolejích poblíž místní školy přinutili vlak zastavit a zahájili na něj z úkrytů v okolí střelbu. Posádka vlaku palbu opětovala. Jeden z členů FS hodil po útočnících granát, ten však narazil na okenní rám a vybuchnul přímo ve vagónu. Následkem výbuchu granátu a střelby freikorpsu bylo ve vlaku zraněno asi 14 osob a výstřelem z pušky byl ranou do hlavy zabit rolník Viktor Dadák, otec vedoucího celnice ve Vidnavě. Viktor Dadák  pomáhal manželce svého syna s evakuací, protože Viktor Dadák mladší byl na vojenském cvičení. Kdo z vlaku toho byli schopni, pěšky ustoupili buď do Hukovic, odkud pokračovali dalším vlakem do Dolní Lipové, nebo šli pěšky na Žulovou a Vápennou. Zbylé raněné zajali příslušníci freikorpsu, kteří sami žádné ztráty neměli. Po přepadení vlaku začali členové SdFK ve Velké Kraši zatýkat místní levicové Němce a jednoho z nich při tom zastřelili, údajně na útěku.

Červená voda, Mikulovice, Zlaté Hory - akcemi Kompanie Reinold SdFK na severu Jesenicka 22. září bylo také přepadení a odzbrojení dalších družstev SOS, tvořených především členy FS. V Červené Vodě Němci finance zbili, ale nevzali je do zajetí. V Mikulovicích byli příslušníci FS zajati, podařilo se jim však nečekaně uprchnout vlakem. Ve Zlatých Horách byla situace nejdramatičtější. Po zajetí financů a místních policistů, kteří měli také zakázáno střílet, vyzvali henleinovci ke kapitulaci četnickou stanici. Jelikož četníci se vzdát odmítli, postupovali členové freikorpsu proti budově četnické stanice kryti zástupem žen a dětí. Protože členové bezpečnostních složek ČSR na rozdíl od SdFK na civilní obyvatelstvo nestříleli,  podařilo se henleinovcům proniknout bez střelby do budovy a četníky odzbrojit.

Javorník – v dopoledních hodinách 22. září se podařilo vypravit z Javorníku vlak s rodinnými příslušníky státních zaměstnanců do vnitrozemí. Příslušníci SOS odmítli požadavek freikorpsu na složení zbraní a pod vedením velitele četnické stanice se v počtu asi 50 osob (členové inspektorátu a oddělení FS, celníci a financi z blízkého přechodu Bílý Potok a četníci) v semknutém útvaru vydali pěšky do 20 km vzdálené Žulové. Příslušníci FS a četníci, kteří šli na kraji útvaru, měli připravené odjištěné granáty. Vepředu šla navíc dvoučlenná předvojová hlídka. Takto se členům SOS podařilo dojít až do Vlčic zhruba v polovině cesty, kde SdFK vytvořil silniční zátaras hlídaný asi 40 ozbrojenými henleinovci. Členové freikorpsu se pokusili oddíl  SOS odzbrojit, ale pod pohrůžkou použití granátů se podařilo členům SOS projít přes zátaras do Žulové.
      Před odchodem z Javorníku byl z inspektorátu celní stráže vydán kolem 14:30 telefonický pokyn ke stažení oddělením FS v Travné a Bílé Vodě. Oddělení FS Růženec a Švarcberk už nemohly ustoupit, protože byly obsazeny jednotkami Kompanie Javorník SdFK, stejně jako řada okolních obcí.

Travná – družstvo SOS ustupovalo odpoledne 22. září po silnici k Javorníku. Na kraji města byli zastaveni místním hajným a dalšími henleinovci, kteří jim slíbili, že je doprovodí přes město a zaručí jejich bezpečnost. Místo toho však bylo družstvo přepadeno u lékárny přesilou henleinovců, kteří družstvo odzbrojili a odvlekli do zajateckého tábora v Německu.
 
Bílá Voda – po dvou dnech od ostřelování celnice mohlo 22. září družstvo SOS ustoupit do vnitrozemí. Aby se vyhnulo henleinovcům na cestách, postupovalo lesy na úbočí Rychlebských hor. Podařilo se mu obejít Javorník, ale čekal je celonoční přesun k Žulové a Vápenné.

Žulová – velitel četnického oddělení v Jeseníku reagoval 22. září odpoledne na hlášení o útocích SdFK vysláním oddílu šumperských četníků (viz poznámka na konci textu) na Javornicko. Ve Vápenné se četníci od místního velitele SOS dozvěděli o přepadení četnické stanice v Žulové, jejíž příslušníci museli uprchnout a o nutnosti Žulovou udržet, protože se k ní stahují čeští státní zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci z celého okolí. Četníci s  posilou jednoho družstva SOS z Vápenné spolu s původní posádkou četnické stanice obsadili Žulovou až do večerních hodin. Podařilo se tak před zajetím freikorpsem uchránit asi 50 prchajících osob včetně žen a dětí. Večer dorazil také spojený oddíl SOS ustupující z Javorníku. Protože nebylo možné městečko dále udržet, na rozkaz posádkového velitelství v Jeseníku se všichni příslušníci čs. ozbrojených sil stáhli do Vápenné. Po jejich odchodu začali členové SdFK zatýkat levicově orientované Němce a Čechy, kteří zde zůstali. Při tom byl na náměstí zastřelen český zemědělský dělník, pracující na zdejším velkostatku. Jak bylo v těchto případech obvyklé, byla v místní kronice jeho smrt popsána jako zastřelení na útěku.

23. září v časných ranních hodinách po 30 km dlouhém ústupu dorazilo k Žulové družstvo SOS s četníky z Bílé Vody. Při obcházení Žulové bylo však na silnici ke Skorošicím u staré pískovny přepadeno SdFK a muselo si bojem vynutit další postup za cenu dvou zraněných a několika zajatých. Zraněného finance družstvo dopravilo do bezpečí. Za sebou museli zanechat na bojišti těžce zraněného četaře vojenských posil a jej ošetřujícího četníka, kteří byli spolu s velitelem bělovodských četníků zajati (velitel četníků byl zajat už po cestě). Při tomto boji byl podle kroniky žulovské měšťanské školy zastřelen jeden člen freikorpsu.
      Po 6 hodině ráno bylo na Jesenicku vyhlášeno stanné právo. Týkalo se však již jen zbytku Jesenického okresu, neboť jeho většina  byla obsazena SdFK. Řada obcí byla vylidněná, protože jejich obyvatelstvo buď uprchlo do Německa, nebo se skrývalo v lesích. Na rozdíl od jiných hraničních výběžků, kde se podařilo alespoň na čas (do vyhlášení mobilizace) s pomocí armády obnovit státní suverenitu, zde k tomu nebyl dostatek sil. V Jeseníku byla posádkou pouze jednotka o velikosti praporu a nejbližší větší vojenská posádka byla až v Šumperku.
     Ve 22:30 nařídil prezident republiky všeobecnou mobilizaci čs. branné moci. Povoláni byli záložníci do věku 40 let. To vyvolalo další vlnu útěků německých mužů za hranice, aby se vyhnuli branné povinnosti.

24. září (i v další dny) probíhaly boje na obranných liniích u Vápenné, Písečné a Rejvízu. Jednotky Kompanie Javorník SdFK se snažily proniknout přes Vápennou k Dolní Lipové. Jednotky Kompanie Reinold se snažily postoupit od severu k Jeseníku. V tom se jim snažili zabránit příslušníci 7. hraničářského praporu posíleni četnictvem, zbylými družstvy SOS a Rudou Obranou složenou z  dobrovolníků z  řad německých sociálních demokratů a komunistů. Při těchto bojích už kromě asi 6 zranění nedošlo k žádným známým úmrtím na straně čs. ozbrojených sil. Obranné linie se dařilo udržet i díky použití obrněného automobilu pohotovostní čety čs. armády z Jeseníku.

25. září večer v obci Vápenná byl nešťastnou shodou okolností těžce zraněn dávkou z kulometu obsluhovaného vojáky čs. armády člen FS, dozorce Jaroslav Karban z oddělení FS Javorník. Během převozu do Jeseníku na následky svého zranění zemřel. Jaroslav Karban si ten den vyměnil hlídku s jiným příslušníkem FS, který se chtěl rozloučit s místní dívkou. Zapomněli si však sdělit hesla a tak byl večer při příchodu k železničnímu přejezdu považován za  henleinovce a zasažen kulometem vojáky z blízkého vršku.

29. září byla dokončena mobilizace čs. armády. V nočních hodinách byla podepsána Mnichovská dohoda, kterou následujícího dne čs. vláda  přijala. Důvody přijetí mnichovského diktátu byly zrada spojenců, nepřátelský postoj Polska, nedokončené opevnění a modernizace armády spolu s vojenskou převahou Německa. Adolfu Hitlerovi spolu s Konrádem Henleinem tak vyšla jejich snaha pomocí SN povstání, diplomacie a lživé propagandy dosáhnout odtržení Sudet od ČSR. Přes to pokračovaly v pohraničí boje se SdFK ještě na začátku října.

1. října začala platit Mnichovská dohoda. Čs. státní úřady se z Jesenicka stáhly do vnitrozemí. Příslušníci FS a celních úřadů s rodinami byli vystěhováni do Jesence u Konice a do Svitav, poblíž kterých vedla nová hranice.
     Po tomto datu byli do republiky vráceni občané, zajatí freikorpsem během povstání. Z Jesenicka jich bylo přes dvě sta, z celé republiky přes dva tisíce. Zabito bylo přes sto osob.

9. října rozkazem K. Henleina byl SdFK oficiálně rozpuštěn. Kromě připojení k Říši a získání německého občanství (s povinností narukovat do Wehrmachtu), sudetským Němcům další Henleinovy sliby o lepší ekonomické situaci nebyly splněny.

Situace po druhé světové válce

     Mezinárodní vojenský tribunál  v Norimberku označil organizaci SdFK za teroristickou. Velitel SdFK K. Henlein spáchal v americkém zajetí sebevraždu. Jeho zástupce K. H. Frank  byl v Československu odsouzen k trestu smrti a popraven. Další členové SdFK byli za svou činnost odsouzeni k trestům smrti, vězení, ztrátě občanských práv a majetku.
    Většina sudetských Němců byla v roce 1946 na základě Postupimské konference odsunuta do Německa. Někteří byli odsunuti již v roce 1945 v rámci „divokého odsunu“.
     Sudety byly po válce navráceny obnovené československé republice.

Hodnocení finanční stráže a SOS během sudetoněmeckého povstání na Jesenicku

     Ačkoliv na Jesenicku neprobíhaly tak intenzivní boje se sudetoněmeckými povstalci jako v jiných částech pohraničí a nebyly zde nasazeny další německé ozbrojené organizace, prožili příslušníci FS a SOS v té době mnohé dramatické a nebezpečné situace.
     I když jejich činnost komplikovaly rozkazy zakazující používání zbraní u hranic a využívání armády k znovuzískání ztracených budov, snažili se splnit svou povinnost při obraně republiky. Čtyři z nich při tom zemřeli, další byli zraněni.
     Pokud se financi a další členové SOS vzdávali, bylo to v případech, kdy byli obklíčeni přesilou  a nebyla možnost úniku nebo přivolání pomoci. Jestliže byli sami napadeni střelbou, nebo byla šance dostat se z obklíčení, neváhali se bránit vlastními zbraněmi (Nové Vilémovice, Vidnava, Velká Kraš, Žulová, Vápenná) nebo si vymoci průchod pod pohrůžkou jejich použití (Vlčice).
     Přestože to na chodu historických událostí nic nezměnilo, boje FS, SOS a dalších obránců republiky při sudetoněmeckém povstání ukázaly, že ČSR v roce 1938 byla nejenom připravena se bránit, ale také se bránila.

Poznámka: V případě zmíněného oddílu šumperských četníků se  jednalo o četnický pohotovostní oddíl ze Šumperka, dočasně umístěný v Jeseníku. Přesněji šlo o jednu z jeho dvou čet, které se v Jeseníku střídaly. 

Použitá literatura a prameny:

BENEŠ, Jaroslav: Finanční stráž československá 1918 – 1938. FORT print, Dvůr Králové nad Labem 2005
HRADILOVÁ, Jana: Domů do říše! Rok 1938 ve světle literatury a pramenů SOkA Jeseník. (Státní okresní archiv Jeseník) In: VIII. svatováclavské česko-polsko-německé setkání v Jeseníku 2008. Sborník referátů. Jeseník 2008
RYCHLÝ, Milan: Jaroslav Karban, „zapomenutá“ oběť roku 1938. Muzeum Jeseník, Internet
PROCHÁZKA, Petr: Příběhy z pohraničí. Hnutí Brontosaurus Jeseníky, Jeseník 2007
SPURNÝ, František: Henleinovský puč na Jesenicku. Vlastivědné muzeum v Šumperku
Osobní vzpomínky pana Viktora Dadáka mladšího.
Sudetoněmecký sbor dobrovolníků. Wikipedie  
Internetové stránky fronta.cz