Jesenicko v roce 1938

Mgr. Martin Ivan

   Obec Vápenná, nazývaná dříve Zighartice, se nachází ve spodní části Javornického výběžku. V září 1938 zde došlo k největším bojům mezi ozbrojenými silami československé republiky a Sudetoněmeckým Freikorpsem (SdFK) na Jesenicku. Vápenná leží v ústí údolí, kterým prochází silnice a železniční trať, spojující Javornický výběžek se zbytkem Jesenicka. Protože většinu Javornického výběžku oddělují od Jesenicka zalesněné vrchy Rychlebských hor, mají komunikace vedoucí přes Vápennou strategický význam. Tento význam je umocněn tím, že v Dolní Lipové (nyní Lipová – lázně) se železnice napojuje na trať z Jeseníku do vnitrozemí. Obsazením Dolní Lipové by tak došlo k odříznutí Jeseníku a jeho okolí od železničního spojení se zbytkem republiky.

Čs. jednotky ve Vápenné a jejich úkol

   Z tohoto důvodu byla v září 1938 Vápenná obsazena jednotkami šumperského praporu Stráže obrany státu (SOS) a československé armády. Od 19. 09. byla ve Vápenné umístěna četa SOS, 20. 09. dorazila další jednotka, složená z vojenských posil (vojáci v záloze). Oběma jednotkám veleli příslušníci četnictva. Nejpozději od poledne 22. 09. byla ve Vápenné přítomna jednotka hraničářského praporu 7 z  Jeseníku. Zřejmě šlo o pěší četu s družstvem kulometné roty, protože byla vyzbrojena těžkými kulomety. Jejím velitelem byl poručík, který jako hodností nejvyšší velel všem přítomným jednotkám. Protože se očekával válečný konflikt s Německem, úkolem jednotek SOS a armády bylo zachytit útočící německé oddíly a zadržet je. V případě nutnosti ústupu před přesilou ustupovat za stálého dotyku s nepřítelem podél železniční trati Vápenná – Dolní Lipová. Od Dolní Lipové pak společně s dalšími čs. jednotkami z Jesenicka ustupovat do pásma pohraničního opevnění.

Začátek ofenzívy SdFK

  Od 12. 09. probíhalo v Čechách povstání sudetských Němců, organizované Sudetendeutsches partei (Sudetoněmeckou stranou) vedenou Konrádem Henleinem. První fáze povstání byla čs. bezpečnostními silami za pomoci armády potlačena. Od 17. 09. se však v sousedním Německu a tedy i německém Slezsku formovaly jednotky SdFK, složené ze sudetských Němců, uprchlých z ČSR. K prvnímu střetu státní moci s povstalci na Jesenicku došlo již 21. 09., kdy byli obklíčeni a zajati příslušníci finanční stráže (FS) na oddělení v Nových Vilémovicích. Při hledání chybějících členů FS se henleinovci střetli s hlídkou ze sousedního oddělení Švarcberk a během následující přestřelky byl po půlnoci 22. 09. zastřelen dozorce FS Stanislav Majzlík.
   Během 22. 09. přešel SdFK v pohraničí do ofenzívy, především v oblastech hraničních výběžků. Kolem poledne začaly jednotky SdFK překračovat hranice na Javornicku, Vidnavsku a Zlatohorsku. S pomocí místních henleinovců zajímaly čs. státní zaměstnance a jejich rodinné příslušníky a odvlékaly je do Německa. Jednotky SOS na mnohonásobnou přesilu nestačily a snažily se spolu s českými civilisty ustoupit do vnitrozemí. Neobešlo se to beze ztrát. Ve Vidnavě byli během vyjednávání zastřeleni u budovy pošty dva příslušníci FS, inspektor Josef Novák a dozorce František Pospíšil. Ve Velké Kraši byl při přepadení vlaku z Vidnavy zastřelen český civilista Viktor Dadák a byla zraněna řada členů SOS, především z řad FS.
   V reakci na akce freikorpsu byl na Javornicko vyslán četnický pohotovostní oddíl (ČPO) z Jeseníku (15 četníků a 4 vojenské posily). Dorazil však jen do Vápenné, odkud jej již hlídka SOS nechtěla dál pustit. Vzhledem  ke zprávám, že jsou ohroženi čeští civilisté, vyrazil ČPO po domluvě s poručíkem armády do asi 2 km vzdálené Žulové, odkud před tím museli uprchnout místní četníci. Společně s družstvem SOS z Vápenné a navrátivšími se četníky byla Žulová obsazena. Podařilo se tak před zajetím zachránit asi 50 uprchlíků, mezi kterými byli i někteří z přepadeného vlaku z  Vidnavy. Protože Žulovou nebylo možné proti přibývajícím henleinovcům udržet, stáhly se čs. jednotky podle rozkazu z posádkového velitelství v Jeseníku do Vápenné.

Organizace obrany

   ČPO byl po návratu z Žulové zařazen do obrany, stejně jako postupně přicházející družstva SOS a členové četnických stanic. Kolem 23:00 dorazila spojená jednotka asi 50 členů SOS ustupující pěšky z Javorníku. Asi půl hodiny poté došlo k prvnímu útoku SdFK, který byl odražen i pomocí ručních granátů. 23. 09. po půlnoci dorazili do Vápenné četníci a nezranění financi z Vidnavy (ranění byli dopraveni vlakem přes Dolní Lipovou do nemocnice v Jeseníku). Ráno byli rozděleni jako posily do družstev SOS, které již byly v obranných postaveních.
   Protože nebylo dost mužů na vytvoření souvislé obranné linie, obsadily jednotlivá družstva SOS a armády samostatné opěrné body kolem Vápenné. Mezi tyto opěrné body patřily pahorek nad Vápennou, kamenolom a pomník obětem světové války u silnice vedoucí do Žulové. Od 24. 09. i místo nad žulovým lomem západně od Vápenné. Jednotky SOS musely na svých stanovištích setrvat nepřetržitě 7 dní bez  stálého spojení a bez dostatečného vybavení, o které většinou za ústupu přišly. V noci zaujímaly kruhovou obranu. Henleinovci využívali nepřehledný hornatý terén a napadali nečekaně obranná postavení střelbou z různých stran.
   Obránci střelbu opláceli. Podle kroniky žulovské měšťanské školy stříleli také na vlajku s hákovým křížem na věži žulovského kostela. Proto velitel místního freikorpsu nařídil německým civilistům, aby Žulovou 23. 09. ráno opustili. Ke střelbě na nacistickou vlajku však muselo dojít již 22. 09. při ústupu z Javornicka, nebo si tuto informaci autor vymyslel. Od Vápenné totiž není na Žulovou vzhledem k terénu vidět.

Boje s SdFK ve Vápenné

    Obránci provedli 23. 09. dva výpady. Dopoledne jeden z četníků velící družstvu vojenských posil SOS podnikl z vlastní iniciativy s dobrovolníky útok směrem k vesnici Skorošice. Během výpadu zastřelili 5 členů freikorpsu, kteří leželi zbytek dne na dohled obranných postavení. Svými spolubojovníky byli odneseni teprve v noci. Odpoledne podnikla pohotovostní četa čs. armády z Jeseníku s obrněným automobilem obchvat Žulové a napadla střelbou SdFK. Po akci se vrátila do Jeseníku, aby mohla být nasazena na jiných ohrožených místech. Další obranné linie kolem Jeseníku totiž byly ještě u Písečné a Rejvízu.
   V noci z 23. na 24. 09. henleinovci podnikli největší útok na Vápennou. Zřejmě s pomocí místních obyvatel obsadilo několik skupin SdFK různé budovy ve vesnici. Z horních částí budov začali ostřelovat procházející hlídky a jejich stanoviště v katastru obce. Střelba byla tak intenzivní, že příslušníci armády museli použít proti útočníkům těžké kulomety z obranných postavení mimo obec. Asi v jednu hodinu v noci se freikorps pokusil dobýt budovu pošty (dnes již zbouranou). Byl však odražen s použitím ručních granátů. Boj trval až do rána dalšího dne. 24. 09. probíhaly domovní prohlídky v domech, ze kterých bylo v noci stříleno. Byly nalezeny 3 lovecké pušky, které mělo obyvatelstvo po vypuknutí povstání nařízeno odevzdat a zajištěn podezřelý muž (nebyl z Vápenné).
   Přes neúspěchy henleinovců útoky neustávaly, ale stále se stupňovaly. Na obou stranách se používaly těžké kulomety. Kompanie Javorník SdFK, která na Vápennou útočila, měla výraznou převahu. Díky posilám henleinovců z obsazeného Javornického výběžku její početní stav vzrostl z 600 na asi 1000 mužů. Naproti tomu obránců bylo asi kolem 200.

Ztráty během bojů

   25. 09. byl nešťastnou shodou okolností na hlídce smrtelně postřelen kulometem čs. armády dozorce FS Jaroslav Karban z oddělení Javorník. Vyměnil si hlídku s jiným příslušníkem FS, který se chtěl rozloučit s místní dívkou. Zapomněli si však sdělit hesla, v důsledku čehož byl považován za převlečeného henleinovce. Svým zraněním podlehl při převozu do Jeseníku. Jaroslav Karban zůstal jediným mrtvým z řad příslušníků SOS, četnictva a armády u Vápenné. Raněných obránců bylo asi 6. Nízké ztráty obránců byly i díky pomoci příslušníků tehdejší německé komunistické a sociálně demokratické strany. Ti zjišťovali plány SdFK a příslušníky SOS a armády varovali před útoky.
   Počty padlých a těžce raněných henleinovců se kromě již zmíněných 5 zastřelených při výpadu družstva vojenských posil nepodařilo zjistit. Muselo jich však být více, protože účastníci bojů z řad SOS vzpomínali na kaluže krve a zakrvácené obvazy, které nacházeli v okolí svých obranných postavení.

Ukončení bojů a stažení obránců

   28. 09. byly boje u Vápenné zastaveny anglickými styčnými důstojníky. 29. 09. část družstev SOS dostala rozkaz stáhnout se do Vápenné a ustoupit do Jeseníku, odkud byli odesíláni na nová působiště. Jejich úkol převzal prapor pěšího pluku 6 „Hanáckého“ z Olomouce. Příslušníci SOS před svým odchodem pomáhali stěhovat německé antifašisty, kterým vděčili za pomoc, do Jeseníku. Zbytek družstev SOS a armáda byly staženy po mnichovském diktátu 05. 10. 1938.

Achillova pata čs. ozbrojených sil v roce 1938

   Během bojů u Vápenné se ukázala Achillova pata tehdejších ozbrojených sil mnohonárodnostní ČSR. Došlo k sabotáži, která postihla jedno z družstev SOS, složené z četníků. Po spotřebování ručních granátů jim byly dodány 3 bedny granátů od hraničářského praporu z Jeseníku. Při použití proti útočícím henleinovcům však tyto granáty nevybuchly. Družstvo se naštěstí dokázalo ubránit i bez granátů. Po boji se zjistilo, že v bednách pro ostré granáty byly záměrně vloženy granáty cvičné. Sabotáž byla nahlášena velitelství hraničářského praporu 7 v Jeseníku.
   V září 1938 nešlo o ojedinělý případ. Podobný se stal u jednotky v lehkém opevnění na jižní Moravě. Na všechny čs. občany německé národnosti v ozbrojených silách prostě nebylo spolehnutí. Tisíce Němců, včetně záložních důstojníků, se vyhýbaly vojenské povinnosti ještě před vyhlášením mobilizace, i potom. Řada z nich uprchla z republiky a v Německu vstoupili do SdFK. Ti, kteří tak učinit nemohli, se skrývali v lesích, kde vytvářeli ozbrojené skupiny, zvané „Zelené kádry“ (též Zelené gardy). Dezertéři a zrádci se vyskytli i v řadách vojenských posil SOS a dokonce u FS a četnictva. Na tuto oblast se při hodnocení obranyschopnosti ČSR v roce 1938 zapomíná.

Význam bojů u Vápenné

   Zadržení jednotek SdFK u Vápenné zabránilo obsazení Jeseníku henleinovci, případně přerušení železnice z Jeseníku do vnitrozemí. Tím bylo umožněno nerušené obsazení pohraničního opevnění na Jesenicku čs. armádou během mobilizace. (Podílel se na něm i hraničářský prapor z Jeseníku.) Po mnichovském diktátu  umožnila železniční trať evakuaci českého obyvatelstva a státních úřadů z Jesenicka. Evakuace byla umělecky ztvárněna v druhém dílu televizního seriálu Vlak dětství a naděje, který v roce 1985 natočil režisér Karel Kachyňa podle románového triptychu Věry Sládkové Malý muž a velká žena. ( Poslední vlak z Frývaldova, Pluky zla, Dítě svoboděnky. )

Použitá literatura a prameny:

HRADILOVÁ, Jana: Domů do říše! Rok 1938 ve světle literatury a pramenů SOkA Jeseník. (Státní okresní archiv Jeseník) In: VIII. svatováclavské česko-polsko-německé setkání v Jeseníku 2008. Sborník referátů. Jeseník 2008
LÁŠEK, Radan: Jednotka určení SOS – díl druhý. Codyprint, Praha 2007
RYCHLÝ, Milan: Jaroslav Karban, „zapomenutá“ oběť roku 1938. Muzeum Jeseník, Internet
SPURNÝ, František: Henleinovský puč na Jesenicku. Vlastivědné muzeum v Šumperku
Sudetoněmecký sbor dobrovolníků. Wikipedie  
Vojenské pohotovostní jednotky v létě roku 1938. fronta.cz, Internet