Jesenicko v roce 1938

Mgr. Martin Ivan

   Ašský výběžek leží v Karlovarském kraji. Je nejzápadnější částí českých zemí. Rozlohou je to druhý nejmenší hraniční výběžek. Na jeho území se nachází několik vesnic a dvě města. Menší Hranice v severní části a ve střední části větší město Aš, podle kterého je výběžek nazýván. Za první Československé republiky (ČSR) se říkalo: Od Jasiny (na Podkarpatské Rusi) do Aše, republika je naše! V září 1938, během Sudetoněmeckého povstání, toto rčení přestalo platit. Republika ztratila Ašsko jako první část svého pohraničí ještě před Mnichovskou dohodou.

Situace na Ašsku v roce 1938
   Politická situace se v Ašském výběžku během roku 1938 zhoršovala, stejně jako ve zbytku pohraničí. V Sudetech, jak se tehdy říkalo oblastem, osídleným většinou německými občany Československa, byla nejsilnější politickou stranou Sudetoněmecká strana (Sudetendeutsche partei – SdP). Její předseda, Konrád Henlein, navázal úzké styky s Adolfem Hitlerem, vůdcem německých nacistů. V důsledku toho se politika SdP radikalizovala. Henleinovým cílem bylo připojení Sudet k sousednímu Německu. Hitler však plánoval využít Henleinovu stranu jako pouhý prostředek k rozbití a zničení ČSR.
   V západních Čechách byli příznivci SdP radikálnější než jinde. Přispívala k tomu poloha, hloubka německého osídlení, které sahalo hluboko do vnitrozemí a přítomnost vedení SdP. Konrád Henlein totiž bydlel přímo v Aši a v nedalekém Chebu sídlilo ústředí jeho strany.
   Vojenská situace také nebyla dobrá. Výběžek nechránily hory, jako jiné části pohraničí a byl z Německa snadno průchodný. Stejně jako ve většině hraničních výběžků, ani zde nebyla stálá vojenská posádka. Obranou Ašska byla pověřena Stráž obrany státu (SOS), smíšený bezpečnostní sbor, složený z příslušníků četnictva, finanční stráže, policie a vojenských posil. Velitelství roty SOS ve výběžku sídlilo v Aši a velitelství nadřízeného praporu SOS bylo ve Falknově nad Ohří (dnešní Sokolov).

Začátek Sudetoněmeckého povstání
   12. září 1938, po projevu Adolfa Hitlera na sjezdu nacistické strany v Norimberku, který byl přenášen rádiem, propukly na mnoha místech v pohraničí násilné demonstrace. 13. září přešly v západních Čechách demonstrace do henleinovského puče. Členové a příznivci SdP se pokusili v řadě obcí převzít místní moc a odzbrojit příslušníky bezpečnostních sborů. Na obou stranách byli mrtví a ranění.
   Československá vláda vyhlásila v okresech s největšími násilnostmi stanné právo, které bylo postupně rozšiřováno i na další okresy. Velitelé praporů SOS v postižených oblastech vyhlásili pohotovost svým jednotkám. Příslušníky bezpečnostních sborů podpořily vojenské pohotovostní čety a oddíly. Tyto malé jednotky byly do pohraničí vyslány již v létě. Měly výhodu v tom, že byly motorizované a vyzbrojené obrněnou technikou. Na žádost Ministerstva vnitra vyslala armáda do pohraničí také jednotky 1. a 4. rychlé divize.
   Vedení SdP, které zasedalo v Chebu, zaslalo 13. září odpoledne vládě ČSR ultimátum, ve kterém žádalo zrušení stanného práva a stažení ozbrojených sil z pohraničí. Jednání, nabídnuté vládou, však Henlein nařídil přerušit. Do rána 14. září bylo povstání, které probíhalo neorganizovaně, potlačeno. Ještě téhož dne uprchl Henlein a další členové vedení SdP do Německa. 15. září odvysílal říšsko-německý rozhlas Henleinovo provolání k sudetským Němcům, v důsledku kterého začali hromadně utíkat za hranice. 16. září byla SdP úředně zakázána.

Druhá fáze povstání
   V Ašském výběžku během puče k větším ozbrojeným akcím nedošlo. To se však mělo brzy změnit. 17. září schválil Adolf Hitler návrh k vytvoření sudetoněmecké legie, který mu přednesl zástupce Henleina, Karl Hermann Frank. Hitler vydal rozkaz k založení Sudetoněmeckého freikorpsu (SdFK), formálně pod velením Henleina. Členy se měli stát dobrovolníci z řad sudetských Němců, kteří uprchli z ČSR. Organizační a materiální podporu SdFK poskytovaly wehrmacht (německá armáda) a polovojenské nacistické organizace SA a SS. Téhož dne Konrád Henlein vyzval v rozhlasovém projevu sudetské Němce k ozbrojenému boji proti ČSR. Formování Freikorpsu začalo 18. září a jeho jednotky záhy útočily na státní orgány podél většiny hranic mezi ČSR a Německou říší. Povstání tak přešlo do druhé fáze.

První útok SdFK
   K prvnímu zaznamenanému útoku došlo v noci z 18. na 19. září. Stalo se tak právě v Ašském výběžku. Je možné, že místo první akce bylo symbolicky zvoleno Henleinem z titulu velitele SdFK, protože bydlel v Aši. Není pro to však důkaz. 
   Krátce po půlnoci byl přepaden celní úřad a oddělení finanční stráže na přechodu Nové Domy západně od Aše. Několik desítek útočníků budovu ostřelovalo z ručních zbraní a házelo na ni granáty. Výbuchem ručního granátu, který explodoval uvnitř, byli zraněni dva příslušníci finanční stráže (FS). Celní úřad ležel jen 100 metrů od hranice a platil zákaz střelby směrem k hranici, aby nedošlo ke konfliktu s Německem. Z tohoto důvodu hlídka FS z budovy ustoupila a vystřelením světlice požádala o pomoc. 
   Poté byla posílena záložním družstvem SOS a dvěma četami motorizované pěchoty s obrněnými automobily z Chebu. (Pravděpodobně se jednalo o vojenský pohotovostní oddíl.) Společně znovu obsadili celní úřad, ale příslušníci Freikorpsu včas unikli za hranice. Existuje vzpomínka příslušníka SOS z řad policie, podle které byli henleinovci zahnáni až po několikahodinové přestřelce. V dostupné literatuře je však tato verze ojedinělá. 

Obsazení Ašského výběžku SdFK
   S přepady celních úřadů a oddělení FS ležících na státní hranici se štáb SdFK nespokojil. Na 22. září naplánoval ofenzivu. Hlavními cíly byly hraniční výběžky. Měly geografickou výhodu, protože byly ze značné části obklopeny územím Německa. Navíc ve většině z nich nebyly přítomny větší vojenské jednotky a SOS nebyla na jejich úspěšnou obranu dostatečně početná. Snad opět symbolicky byl jako první napaden Ašský výběžek.
   Už v noci z 21. na 22. září vstoupily jednotky Freikorpsu do Ašska. S pomocí místních příznivců začaly obkličovat a zajímat družstva SOS na hranici. Družstva složená především z příslušníků FS se v bezvýchodné situaci, kdy nemohla čekat pomoc, vzdávala.  Telefonické spojení s vnitrozemím bylo přerušeno a na silnicích do výběžku udělali henleinovci záseky, aby znemožnili příjezd posil. Přednosta policejní expozitury v Aši později vypověděl, že v kritické době odmítlo ministerstvo vnitra vyslat na Ašsko jakoukoli posilu, zvláště vojenskou. 
   O půlnoci se rozhoukaly tovární sirény v Aši. Dav obyvatel zaplnil náměstí. Do města dorazil od blízkých hranic Freikorps spolu se skupinou SA a obsadil vchody do služeben státní policie a četnictva. Podle dobových hlášení byli v Aši přítomni i příslušníci SS. Policisté na obklíčené policejní expozituře se vzdali a složili zbraně poté, co jim bylo slíbeno, že budou převezeni do Chebu. Po nastoupení do dvou autobusů však byli odvezeni do Německa a po několika dnech výslechů skončili v koncentračním táboře v Altenfurtu. Četníci v okresním hejtmanství se však vzdát odmítali. Učinili tak až po výhružce, že proti nim budou použity granáty. Po složení zbraní je čekal stejný osud, jako policisty. Zajatci byli propuštěni na konci října.
   Ráno 22. září už v Ašském výběžku státní moc ČSR neexistovala. Výkonnou moc převzala exekutiva Sudetoněmecké strany. Henleinovci podnikli razii proti místním antifašistům z řad sociálních demokratů a komunistů. Ti, kteří neuprchli, byli zatčeni a deportováni do německých koncentračních táborů. Ve výběžku byl vyhlášen Svobodný stát Aš. 
   Během dne nastala podobná situace i v Šluknovském, Javornickém a Osoblažském výběžku. Všechny čtyři výběžky byly, kromě krátké výjimky na Šluknovsku, pro republiku ztraceny. Státní moc se do nich vrátila až v roce 1945 po osvobození.

Zajišťovací linie
   Už následující den večer však museli noví vládci Ašského výběžku řešit existenční problém. Československá vláda vyhlásila 23. září všeobecnou mobilizaci. Ašská exekutiva v obavách z příchodu armády také mobilizovala vlastní síly.
   Na přístupy do výběžku posílala dobrovolníky z řad turnerského svazu (tělovýchovná organizace), válečných veteránů a členů Sudetoněmecké pracovní služby. Kromě soukromých zbraní byli vyzbrojeni puškami a pistolemi zajatých četníků a policistů. Během 24. září místní dobrovolníky posílil oddíl SdFK. Společně budovali obranné pozice, které dostaly název Zajišťovací linie. 25. září už linie sahala od saské hranice u Vojtanova po bavorské hranice u Libé (tehdy Liebenstein) a chránila tak celé území výběžku, navazující na vnitrozemí.
   Obavy ašských henleinovců byly sice oprávněné, ale jen do určité míry. SOS s armádou na ofenzívu Freikorpsu zareagovaly už během 22. září, musely však přisunout posily. Dostatek jednotek pro okamžitou akci byl jen v blízkosti Šluknovského výběžku. Proto jej SOS a vojenské jednotky s obrněnou technikou z větší části dobyly zpět během 22. a 23. září. Po vyhlášení mobilizace se však armádní jednotky musely přesunout na místa, stanovená mobilizačními rozkazy. SdFK tak mohl Šluknovsko opět obsadit. Do Javornického a Osoblažského výběžku určené jednotky rychlých divizí ani nestihly dorazit. Se znovudobytím Ašského výběžku se vzhledem k jeho poloze a malé velikosti zřejmě ani nepočítalo.

Boje u Libé
   K bojům u Zajišťovací linie však skutečně došlo. Nesouviselo to ovšem se snahou obsadit Ašsko, ale Libou. Obec Libá, ležící západně od Františkových lázní mimo Ašský výběžek, administrativně patří do chebského okresu. Během ofenzívy byla obsazena příslušníky Freikorpsu, kteří zaujali postavení na návrší směrem do vnitrozemí.
   23. září jednotka praporu SOS Falknov, pod vedením velitele praporu, byla při pokusu osvobodit Libou zastavena před návrším u Libé palbou z kulometů SdFK a SS.  Příslušníci SOS zaujali obranu do následujícího dne, kdy pokračovali v postupu. Úspěšný byl až druhý útok s pomocí posil SOS a vojenského pohotovostního oddílu s obrněným automobilem a četou lehkých tanků. Jeden tank byl přitom vyřazen střelbou protitankového kanónu směrem od německé hranice. Vzhledem k tomu, že Libá leží několik kilometrů od hranice a Freikorps těžké zbraně neměl, použili kanón velmi pravděpodobně příslušníci SS, kteří SdFK podporovali. 
   Po dobytí návrší 24. září postup na Libou nepokračoval. SOS obsadila statek Sorkov (tehdy Sorghof) a v následujících dnech probíhaly přestřelky mezi oběma stranami. Zřejmě i proto byla Libá přičleněna k území, chráněnému Zajišťovací linií. 26. září přijel do Sorkova lehký tank s rozkazem k ústupu k Františkovým Lázním. Aby znemožnili Freikorpsu střelbu od stohu slámy a blízkého lesíka, vyjel tank na krátký protiútok. Jeden z příslušníků SOS pak zapálil stoh a pomocí slámy i lesík. Večer obránci statku odjeli nákladním autem a tím skončily boje u Libé.

Příchod jednotek SS
   26. září se stala událost, která potvrdila, že nacistické Německo vedlo proti ČSR nevyhlášenou válku. K zajišťovací linii dorazily jako posila dvě roty dispozičních oddílů SS s protitankovými kanóny. To byla oproti předchozí praxi změna. Příslušníci SS působili u SdFK jako instruktoři a velitelé jednotek, které neměly vlastní důstojníky. Menší jednotky SS zřejmě podporovaly některé oddíly Freikorpsu (například u Libé). V takovém množství však zatím nasazeni nebyli. Nacisté se snažili identitu těchto jednotek utajit a vydávali je za jednotky SdFK. Po 2. světové válce se však tato záležitost prozradila.
   Jaký byl důvod, proč byly k zajišťovací linii vyslány jednotky SS v době, kdy zde neprobíhaly větší boje, není jasné. Snad se velení SdFK obávalo, že československá armáda přece jen zaútočí a z prestižních důvodů chtělo Ašský výběžek udržet. Bydliště Konráda Henleina v tom opět mohlo sehrát svou roli. K dalším bojům však už nedošlo. 

Použitá literatura a zdroje:
BENEŠ, Jaroslav: Finanční stráž československá 1918 – 1938. FORT print, Dvůr Králové nad Labem 2005
HRUŠKA, Emil: Boj o pohraničí. Sudetoněmecký Freikorps v roce 1938. Nakladatelství Epocha s. r. o. a Pražská vydavatelská společnost s. r. o.
LÁŠEK, Radan: Jednotka určení SOS - díl první a třetí. Codyprint, Praha 2007
POHORSKÝ, Vladimír: O hranice se nejedná, o hranice se střílí! In: Hraničáři pod Luží 38, ARPA, Dvůr Králové n. L. 2004