Jesenicko v roce 1938

Mgr. Martin Ivan

   V září a na počátku října 1938 došlo k řadě ozbrojených útoků na celní úřady (CÚ) Československé republiky (ČSR). Stalo se tak především během Sudetoněmeckého povstání od 12. do 30. září, ale i po jeho skončení. 
   Útočníky byli zpravidla příslušníci Sudetoněmeckého Freikorpsu (SdFK), dobrovolnické polovojenské organizace, založené v Německu 17. září a podporované nacisty. Úřady bránili především členové finanční stráže (FS), kteří v tehdejší ČSR kromě ostrahy státní hranice prováděli také celní službu. V budovách CÚ obvykle zároveň sídlilo oddělení FS, jehož příslušníci se střídali na hlídkách v terénu a ve službě na celnici. 
   V letech 1936 – 1939 byla většina příslušníků FS zařazena do Stráže obrany státu (SOS), smíšeného bezpečnostního sboru pro obranu republiky. Kromě financů byli do SOS zařazováni příslušníci četnictva, policie a vojenské posily z řad vojenských záložníků, nebo vojáků aktivní služby. Základní jednotkou SOS bylo družstvo, tvořené členy oddělení FS, četnické, nebo policejní stanice a doplněné vojenskými posilami. Kromě pušek byly družstva vyzbrojeny lehkým kulometem vzor 26 a ručními granáty. Veliteli družstev SOS u FS byli správci oddělení FS, nebo správci CÚ, kteří byli obvykle také financi.
   Část útoků na CÚ měla podobu krátkého, nebo delšího ostřelování, případně doplněného vrháním ručních granátů, bez snahy úřady dobýt. Kromě poškození budov neměly takové útoky větší význam.  Proto tento text neobsahuje přehled všech ozbrojených útoků na CÚ v roce 1938, uvádí především známější případy. To znamená hlavně ozbrojené střety většího rozsahu a ty, během nichž některý z obránců ČSR padl. Nejsou zde uvedeny podrobné popisy bojů, ale spíše porovnání okolností, podle kterých je možné jednotlivé případy rozdělit do skupin. Vzhledem k rozmanitosti situací se jednotlivé CÚ vyskytují i v několika skupinách současně.

Celní úřady, o které se bojovalo
   Níže je uveden abecední seznam CÚ, o které se v září a říjnu 1938 bojovalo. Názvy obcí, podle kterých se úřady jmenovaly, jsou pouze v češtině. Původně měly vzhledem k německému osídlení pohraničí obvykle německá jména. V závorce jsou za názvem úřadů pro snazší orientaci uvedeny názvy větších obcí, pokud jsou obce umístění CÚ jejich součástí, okresy, případně hraniční výběžky a zda je v místě pomník, nebo pamětní deska.
Bartošovice v Orlických horách (okr. Rychnov nad Kněžnou) 
Božanov (okr. Náchod, Broumovský výběžek, pamětní deska SOS) 
Broumov (okr. Tachov, pomník příslušníka FS)
Bublava (okr. Sokolov, pomník tří padlých četníků)
Cetviny (Dolní Dvořiště, okr. Český Krumlov)
Čížov (Horní Břečkov, okr. Znojmo) 
Dolní Světlá (Mařenice, okr. Česká Lípa, Šluknovský výběžek, pomník hraničářů) 
Habartice (okr. Liberec, Frýdlantský výběžek, pamětní deska obránců hranic) 
Hnanice (okr. Znojmo, pomník padlého důstojníka armády)
Kaplické Chalupy (osada zanikla po 2. světové válce, okr. Český Krumlov)
Kunštát (Orlické Záhoří, okr. Rychnov nad Kněžnou)
Srbská (Horní Řasnice, okr. Liberec, Frýdlantský výběžek, pomník tří financů) 
Studánky (Vyšší Brod, okr. Český Krumlov, pomník hraničářů ČSR) 
Pomezní Boudy (Malá Úpa, okr. Trutnov, pamětní deska padlého četníka) 
Starostín (Meziměstí, okr. Náchod, Broumovský výběžek) 
Vejprty (okr. Chomutov, pamětní deska padlého příslušníka FS) 

Celní úřady, které se vzdaly
   Bublava a Cetviny byly případy, kdy povstalci ovládli celé obce, příslušníci FS se vzdali a k bojům došlo až poté. Obě ležely u státních hranic, Bublava přímo navazovala na sousední německou obec. Tato situace komplikovala možnosti znovudobytí CÚ, protože státní úřady měly obavu, aby střelbu směrem do Říše Německo nepoužilo jako záminku k vyhlášení války. 
   CÚ v Bublavě byl obsazen místními henleinovci už během první fáze Sudetoněmeckého povstání 13. září 1938. Státní úřady byly vypuknutím povstání zaskočeny. Tato okolnost zřejmě přispěla k chaotickému průběhu událostí poté, co povstalci ovládli CÚ, odzbrojili finance a nechali je odejít na četnickou stanici. Do obce sice dorazila početná posila, neodhodlala se ale k protiútoku. Během pokusu evakuovat rodinné příslušníky, který pravděpodobně nebyl dopředu domluvený, byl při příjezdu četnického autokaru k celnici zastřelen jeho řidič, četnický strážmistr. Četníci, financi i posila na četnické stanici se nakonec také vzdali a byli odvlečeni do Německa. Při pokusu sousedního družstva SOS osvobodit zajatce, byli v noci v Bublavě během přestřelky zabiti další dva četníci. Připravený vojenský oddíl vzhledem k poloze obce nedostal povolení ministerstva vnitra k zásahu. 
   Městečko Cetviny bylo přepadeno oddílem SdFK 22. září 1938. Budovy státních úřadů byly obklíčeny a povstalci na ně zahájili palbu. Poté se vzdali místní četníci i družstvo SOS na celnici, tvořené příslušníky FS a vojenskými posilami. Proč se posádka celnice nebránila delší dobu, není jasné. 23. září došlo k neúspěšnému pokusu dobýt Cetviny zpět. Četnický pohotovostní oddíl (ČPO), který byl zálohou praporu SOS, společně s vojenským asistenčním oddílem vyhnal bodákovým útokem povstalce z městečka. Z rakouského území za řekou Malší (nebo od celnice) však zahájil palbu těžký kulomet, údajně obsluhovaný německými vojáky. Protože platil zákaz střílet na území Říše, musel se ČPO s vojáky stáhnout. Cetviny byly znovudobyty 24. září vojenským pohotovostním oddílem podporovaným četou tančíků vzor 30 a asistenční četou pěšího pluku 1 z Kaplic.

Celní úřady, které se povstalcům ubránily
   Božanov, Broumov, Čížov, Habartice, Kaplické Chalupy, Kunštát, Srbská a Starostín byly CÚ, které se útokům povstalců ubránily, v některých případech s pomocí armády. 
   Na CÚ Božanov zaútočil SdFK 23. září ráno v 5.00. Během boje došlo výbuchem ručního granátu v přízemní místnosti ke zranění dvou četníků, kteří byli členy družstva SOS. Obráncům přišla na pomoc polní stráž jejich družstva a vojenský asistenční oddíl z Broumova. Freikorps byl zahnán za hranice.
   27. září 1938 v 5.00 podnikl SdFK masívní útok na Broumov u Mariánských Lázní. Současně byl napaden CÚ, oddělení FS ve vesnici a stanoviště družstva SOS v lese. Družstvu selhal kulomet a dalo se na ústup. Oddělení FS hájil jen jeho správce s dalším financem. Správce byl během boje raněn střepinou granátu, oddělení ale uhájili. Nejtěžší situace byla na CÚ. Ten bránili dva příslušníci FS a tři muži vojenských posil. Útočníci vyrazili dveře a pronikli na chodbu budovy. Když na chvíli palba ustala, jeden financ a voják se rozhodli z úřadu ustoupit a vyskočili z okna. Financ si vybral špatný směr do vesnice. U silnice byl příslušníky Freikorpsu postřelen a dobit pažbami pušek. Obránce CÚ a oddělení FS zachránil brzký příjezd vojenské jednotky.
   Boje o CÚ Čížov probíhaly od 25. září do 5. října 1938. Budova úřadu stála u mostu přes pohraniční řeku Dyji. K budově byla přistavěna zamaskovaná pevnůstka, jejíž střílna mířila přímo na most. V okolí stály ještě tři pevnůstky vzor 37, s vojenskými posádkami, které obranu úřadu podporovaly. Most byl pro případ války podminován, část mostovky rozebrána a na břehu stály zátarasy. SdFK, který měl palebnou podporu kulometů wehrmachtu, se několikrát (přinejmenším 26. září a 1. října) neúspěšně pokusil proniknout přes řeku. Některých útoků se měla účastnit i německá armáda.  Četnický velitel čety SOS, do které patřilo i družstvo FS na CÚ, za dané situace ignoroval zákaz střelby přes hranici. Boje přešly ve vzájemné ostřelování z kulometů. 5. října požádali němečtí důstojníci o zastavení palby. Údajně bylo zastřeleno 17 vojáků a členů Freikorpsu a 5 civilistů (není hodnověrně prokázáno). V protějším městě Hardegg byly střelbou poškozeny některé domy. Obránci měli jen 5 lehce raněných vojáků. 
   21. září 1938 kolem 3.30 přepadlo asi 100 mužů SdFK vesnici Habartice ze sousední německé obce, kterou odděloval jen hraniční potok. Družstvo SOS na celnici tvořilo 12 příslušníků FS a 5 mužů vojenských posil. Část mužstva byla na hlídkách v terénu. Freikorps do 6.00 provedl na CÚ čtyři útoky, ale všechny byly odraženy. Obránci se úspěšně bránili střelbou a házením granátů z prvního patra budovy. Útočníci měli tři mrtvé a 16 raněných. Obránci měli jen 4 raněné.
   CÚ Kaplické Chalupy byl napaden dvakrát. V noci z 21. na 22. září 1938 odrazil útok několika desítek příslušníků SdFK pouze svobodník vojenských posil s  lehkým kulometem vzor 26 a dvěma dalšími vojáky. Útočníky podporovala palba dvou těžkých kulometů wehrmachtu z rakouského území. Přesto neuspěli a měli několik těžce raněných. Z obránců byli dva vojáci raněni lehce. Druhý útok provedlo 25. září asi 200 mužů Freikorpsu. Opět byli podporováni palbou několika těžkých kulometů přes hranice. Obránci úřadu (asi 9 mužů) již nemohli vzdorovat mnohonásobné přesile a tak za boje ustoupili bez vlastních ztrát.
   Na CÚ Kunštát byly podniknuty celkem tři neúspěšné útoky. 20. září 1938 v 1.30 v noci odrazili útok asi 15. mužů SdFK dva příslušníci FS na hlídce. 22. září povstalci zaútočili dvakrát. Poprvé opět kolem 1.30 v noci, podruhé během dne. V obou případech je posádka úřadu (8 – 12 mužů) odrazila s použitím střelby a ručních granátů. Výbuchem granátu byl zraněn jeden příslušník FS. 
   Útok na celnici v Srbské se lišil od ostatních svým zákeřným provedením. 23. září 1938 ve 23.00 přišli na CÚ k oficiálnímu celnímu odbavení do Německa dva čeští Němci. Během kontroly dokladů náhle vytáhli pistole a zastřelili příslušníka FS, vykonávajícího celní službu. Poté zahájili palbu na další dva přítomné finance, odpočívající po službě. Jednoho zastřelili, druhý byl smrtelně zraněn. (Pravděpodobně při pronásledování útočníků, protože byl nalezen v předsíni budovy.) Pak utekli do Německa, odkud byla na budovu CÚ zahájena palba z kulometu. Tou byli lehce zraněni další dva financi, kteří odpočívali v prvním patře a zůstali na obranu úřadu sami. Tento případ se vymyká také tím, že Freikorps se naštěstí k pokusu o dobytí budovy neodvážil.
   CÚ Starostín byl přepaden 19. září 1938 v 1.35 minut, přibližně 25 muži SdFK. V budově byl jen jeden příslušník FS, další dva byli na hlídce. Naštěstí hlídka přicházející povstalce uslyšela, došla k celnici a varovala kolegu. V následující desetiminutové přestřelce tři financi odrazili útok Freikorpsu s použitím ručních granátů.

Celní úřady, které povstalci dobyli
   Bartošovice v Orlických horách, Hnanice, Kaplické Chalupy, Studánky, Pomezní Boudy a Vejprty byly CÚ, které povstalci dobyli, i když někdy až po těžkých bojích.
   CÚ Bartošovice v Orlických horách byl napaden SdFK v noci z 22. na 23. září 1938. Celnici bránili dva příslušníci FS a tři muži vojenských posil. Za boje ustoupili z budovy, kterou poté útočníci zapálili. Freikorps začal pronikat do obce. Ze 4 objektů linie těžkého opevnění přišli přes oficiální zákaz na pomoc obráncům vojáci hraničářského pluku 19. Společně bez vlastních ztrát útočníky zahnali a 4 zajali. Budova CÚ vyhořela.
   O celnici a oddělení FS Hnanice byla s Freikorpsem svedena menší bitva. Budovu a dva nedaleké zákopy obsadilo 13 mužů FS a 5 vojenských posil. V noci z 21. na 22. září 1938 kolem 3.00 na ně zaútočilo asi 200 členů SdFK, německé celní stráže a SS. Boj trval přibližně dvě hodiny. Obráncům docházela munice, budova byla poničena granáty a okolní přístavky hořely. Proto družstvo SOS celnici opustilo a ustupovalo terénem. Zasahující ČPO se zdržel, protože postupoval podél hranic od Šatova, aby neporušil zákaz palby přes hranice. Svým zásahem však umožnil ustoupit obráncům beze ztrát. Protiútok povolaných posil (kromě ČPO i dvě družstva SOS), byl předčasně zastaven vyšším rozkazem. Padl při něm zpravodajský důstojník armády. Freikorps měl údajně 10 padlých.
   Celnice Kaplické Chalupy byla zmíněna mezi CÚ, které se ubránily. To ovšem platí jen pro první útok Freikorpsu 22. září 1938. Při druhém útoku 25. září byli obránci nuceni ustoupit před přesilou a budovu poničenou střelbou ponechali protivníkovi.
   CÚ Studánky během boje několikrát vystřídal majitele. 10 místních příslušníků FS společně s vojenskými posilami tvořilo dvě družstva SOS.  SdFK zaútočil na budovu 23. září 1938 ve 02.40 v noci. Asi 200 mužů Freikorpsu přišlo z rakouské strany a napadli CÚ ze tří stran. Ve 03.00 musely družstva SOS po spálení důležitých spisů budovu dočasně opustit, což telefonicky nahlásili nadřízeným. V 05.00 dobyli financi budovu zpět a udrželi ji do 08.45. Telefonní spojení bylo přerušeno a družstva byly znovu a tentokrát naposledy vytlačeny z budovy CÚ. Poté ustoupily bojem do vnitrozemí.
   Ráno 20. září 1938 zaútočil SdFK společně s příslušníky SA na CÚ Pomezní Boudy. Obrany celnice se kromě správce CÚ a 4 financů účastnila také dvoučlenná hlídka četnictva, která v okamžiku útoku procházela kolem. Nejméně 4 obránci byli během boje raněni, jeden z četníků smrtelně. Když začala budova hořet, část obránců neorganizovaně ustoupila. Jeden příslušník FS a oba četníci (raněný zemřel v Německu) byli zajati. Celnice vyhořela.
   CÚ a město Vejprty ležící na hranici bylo povstalci obsazeno dvakrát. 12. – 13. září a 22. – 23. září 1938. V prvním případě místní družstva SOS dokázala henleinovce vytlačit bez vlastních ztrát. Druhý případ byl tragičtější. Během přepadení města SdFK kolem poledne 22. září, byl u celnice zastřelen službu konající příslušník FS. Družstvo SOS v budově se nechalo překvapit a bez boje uprchlo. 23. září bylo město znovu obsazeno s  pomocí armádní jednotky s obrněnou technikou. Pro změnu bez boje uprchl Freikorps.
      
Celní úřady, které byly dobyty zpět 
   Bartošovice v Orlických horách, Cetviny, Dolní Světlá, Studánky a Vejprty byly CÚ, které byly na povstalcích dobyty zpět.
   CÚ Bartošovice v Orlických horách byl zmíněn ve skupině dobytých celnic. Budova byla sice dobyta zpět 23. září 1938, krátce po jejím zapálení SdFK, ale přesto vyhořela. 
   Celnice v Cetvinách byla zmíněna ve skupině CÚ, které se vzdaly. Městečko Cetviny a CÚ byly dobyty zpět až na druhý pokus 24. září 1938 armádními jednotkami.
   CÚ Dolní Světlá byl obsazen bez boje dopoledne 22. září 1938 jednotkou SdFK, která měla přibližně přes 100 mužů. Příslušníků FS přítomných na celnici bylo málo, a proto ustoupili. Ještě v noci znovudobyly budovu tři družstva FS o síle kolem 40 mužů, po přibližně hodinovém boji. SOS měla dva lehce raněné, Freikorps měl dva mrtvé a několik těžce raněných.
   Studánky byly zmíněny ve skupině dobytých CÚ. Místním dvěma družstvům SOS se podařilo celnici po předchozím ústupu 23. září 1938 dobýt zpět, avšak jen dočasně.
   Celnice a město Vejprty byly zmíněny ve skupině CÚ, které povstalci dobyli. Stalo se tak dvakrát, poprvé byl CÚ obsazen bez boje. Znovuzískání proběhlo také dvakrát. Je třeba upřesnit, že v obou případech se to stalo také bez boje. 13. září 1938 povstalce vytlačily místní družstva SOS, 23. září uprchl Freikorps před jednotkou armády s obrněnou technikou.

Shrnutí
   Ze 16 známějších případů CÚ, o které se v září 1938 bojovalo, se posádky úřadů vzdaly ve dvou případech. Pro úplnost je třeba uvést, že během ofenzívy SdFK 22. září posádky řady celnic nebo oddělení FS ustoupily na rozkaz nadřízených, nebo se v bezvýchodné situaci vzdaly. Stalo se tak především v Ašském, Šluknovském, Javornickém, Osoblažském a Sudickém výběžku, které povstalci ovládli. O příslušné budovy se poté nebojovalo.
   7 CÚ se útokům ubránilo, z toho tři s pomocí armády. Z jednoho z těchto úřadů, po první úspěšné obraně, při druhém útoku obránci ustoupili před přesilou. Na jeden úřad po prvním zákeřném útoku jednotka Freikorpsu už nezaútočila.
   6 CÚ bylo povstalci dobyto. Z 5 ovšem obránci, nebo jejich část ustoupili před přesilou, ohněm, nebo protože jim docházela munice. Jeden úřad byl dobyt náhlým nečekaným útokem.
   5 CÚ bylo příslušníky SOS nebo armádou dobyto zpět. Z toho jedna celnice vyhořela a jedna byla dobyta zpět jen na několik hodin.
   V budovách CÚ, nebo v jejich blízkosti padlo 9 obránců ČSR. Z toho 5 příslušníků FS a 4 četníci. Celkově během Sudetoněmeckého povstání padlo víc než 60 obránců republiky.
   Počet padlých útočníků není možné přesně zjistit, protože příslušníci SdFK své padlé odnášeli do Říše. Při bojích o CÚ podle dostupných zpráv padlo asi 32 povstalců nebo příslušníků ozbrojených sil nacistického Německa, kteří je podporovali. Celkově během povstání padlo kolem 200 členů Freikorpsu.
   Na 10 místech, na budovách bývalých CÚ, nebo v jejich okolí, jsou umístěny pamětní desky nebo pomníky. 6 je věnováno padlým a 4 jsou věnovány obecně příslušníkům SOS, hraničářům a obráncům demokratické ČSR v roce 1938.

Použitá literatura a zdroje:
BENEŠ, Jaroslav: Finanční stráž československá 1918 – 1938. FORT print, Dvůr Králové nad Labem 2005
LÁŠEK, Radan: Jednotka určení SOS - díl první a druhý. Codyprint, Praha 2007
POHORSKÝ, Vladimír: O hranice se nejedná, o hranice se střílí! In: Hraničáři pod Luží 38, ARPA, Dvůr Králové n. L. 2004
Wikipedie, Internet