Jesenicko v roce 1938

 

   Město Český Krumlov, známé svou historickou architekturou, leží asi 22 km jihozápadně od Českých Budějovic. Rozkládá se mezi esovitými zákruty řeky Vltavy, přes kterou vede několik mostů, spojujících jednotlivé části města. Na podzim 1938 zde došlo k  jedněm z největších bojů se sudetoněmeckými povstalci v jižních Čechách, ve kterých byly nasazeny i lehké tanky československé armády.

 

   V Krumlově sídlil okresní úřad. Nebyla zde stálá posádka armády, jen četnická stanice a státní policie. Několik kilometrů severně od města se táhlo hlavní obranné postavení československé armády s lehkým opevněním. 

   12. září 1938 vypuklo v pohraničí Československé republiky (ČSR) povstání sudetských Němců, organizované Sudetoněmeckou stranou Konráda Henleina a podporované nacistickým Německem. Ozbrojené povstání probíhalo v západočeském pohraničí, jinde byly demonstrace. V jižních Čechách se největší uskutečnily v Českém Krumlově a Vyšším Brodu, které byly hlavními jihočeskými baštami henleinovců. Nepokoje byly tak rozsáhlé, že 13. září musely československé úřady vyhlásit nad celým okresem stanné právo. 

   Po vyhlášení stanného práva v Českém Krumlově panoval klid. Nedocházelo k nepokojům ani útokům, protože město bylo dosti vzdáleno od státní hranice s německou Říší, odkud by jednotky povstalců mohly přijít. Od 17. září se totiž po porážce první fáze povstání v Německu a zabraném Rakousku formoval Sudetoněmecký Freikorps. Útočil však jen na státní úřady ČSR na hranicích a pohraniční obce, aby v případě neúspěchu mohl ustoupit do bezpečí za hranice.

   V souvislosti s vyhlášením mobilizace 23. září se ve městě objevila malá vojenská jednotka. Byli to ženisté, jejichž úkolem bylo podminovat mosty přes Vltavu a držet u nich roznětové hlídky. V případě, že by došlo k válce a německé jednotky by se přiblížily k mostům, měly je roznětové hlídky odpálit.

 

   30. září bylo vyhlášeno, že vláda přijala mnichovský diktát a vydá Sudety Německu. Přes Krumlov začaly ustupovat k severu družstva Stráže obrany státu (SOS), smíšeného bezpečnostního sboru k obraně pohraničí. Tehdy se henleinovci z Krumlova a okolí odvážili k akci. 

   Ačkoli se někdy uvádí, že v Českém Krumlově zaútočil Sudetoněmecký Freikorps, není to vzhledem ke vzdálenosti od hranic možné. Jednalo se o místní povstalce, posílené pravděpodobně Zelenými kádry, ozbrojenými vojenskými dezertéry a záložníky německé národnosti, kteří se skrývali v lesích. 

   Po setmění sestoupili z okolních kopců do města a začali přepadávat malé skupiny armádních ženistů, které hlídaly mosty a ustupující družstva SOS. 

   Tříčlenná skupina ženistů byla po krátké přestřelce odzbrojena a zajata v městské části Horní brána. Krátce na to byl střelbou napaden právě evakuovaný okresního úřad. Část ženistů, kteří byli na úřadě přítomni se svým velitelem, opětovala palbu z oken. 

   U mostu Edvarda Beneše mezi Vnitřním městem a předměstím Plešivec bylo napadeno celé ženijní družstvo. Vojáci se rozhodli probít k svému veliteli do budovy okresního úřadu. To se jim za stálé palby podařilo a posílili tak posádku obléhané budovy. 

   Střelbou byly toho večera napadeny i další budovy státních úřadů včetně četnické stanice. Místní četnictvo a policie byly i s  posilou ženistů na potlačení povstalců příliš slabé. Telefonicky vyžádaná pomoc stále nepřicházela. 

   Teprve před půlnocí dorazil soustředěný četnický oddíl SOS, složený z četníků povolaných z Podkarpatské Rusi. Jedna ze dvou čet tohoto oddílu přišla po celodenním pochodu od Vyššího Brodu, kde se účastnila neúspěšné obrany města proti Sudetoněmeckému Freikorpsu. Aby neskýtali v ulicích města snadný cíl, rozstříleli četníci během svého postupu všechny pouliční lampy. Přes zásah četníků byla budova okresního úřadu i nadále ostřelována.

 

   1. října 1938 v 0:30 konečně dorazily do Českého Krumlova tři pěší čety 3. roty českobudějovického 1. pěšího pluku a obsadily střed města. Zástupce okresního hejtmana dr. Šťastný nařídil spálit důležité spisy a opustit Krumlov. 

   Na náměstí se utvořila kolona, v jejímž čele šla smíšená četa četníků a policistů, kteří měli prorazit cestu. Za nimi jela civilní auta evakuující české civilisty, kolonu uzavírali vojáci. Kolona byla už při seřazování na náměstí napadena palbou z oken okolních budov a z návrší nad městem. Vypukla panika, ale kolona se přes to dala do pohybu ven z města. 

   Četníci s policisty postupovali při stěnách domů naproti sobě a odstřelovali uliční lampy. Kritický byl přechod přes Lazebnický most mezi Vnitřním městem a čtvrtí Latrán, protože byl postřelován ze zámecké zahrady. Most se podařilo přeběhnout asi deseti četníkům s lehkým kulometem a palbou povstalce zahnat. Poté mohla kolona přes Latrán vyjet z Krumlova a zamířit na České Budějovice. 

   Během ústupu byl ve městě zasažen do břicha vojín v záloze Jan Boháč. Zemřel ještě před dosažením hlavního obranného postavení. Poblíž Českého Krumlova byl zastřelen vojín v záloze František Staněk. Střepinami granátu byli těžce zraněni štábní strážmistr Jan Klíma a strážmistr František Jaroš. 

   Nad ránem byly ve městě zajaty dvě ustupující družstva SOS a další družstvo bylo nuceno se probít směrem k linii lehkého opevnění. Ráno již měli henleinovci Krumlov zcela ve svých rukou. Dva příslušníci SA, kteří se ve městě objevili, organizovali z dobrovolníků jednotlivá družstva a stavbu barikád proti případnému útoku. Především ale čekali na příchod praporu Freikorpsu z Vyššího Brodu. Ten však nedorazil. Předchozí den byl totiž Vyšší Brod dobyt zpět jednotkami SOS a 31. cyklistickou rotou armády s podporou improvizovaného obrněného vlaku. Prapor uprchl se ztrátami za hranici. 

 

   1. října 1938 ještě nebyl Český Krumlov určen do záborového pásma a osud města tak zůstával nejasný. Velitel 31. hraniční oblasti gen. Neumann proto vydal rozkaz provést druhého dne na Krumlov vojenský útok. Úkolem bylo odstranění náloží pod mosty, které při ústupu ve městě zůstaly, osvobození zajatců a jejich evakuace společně s českými civilisty.

   K akci byla určena četa 23. ženijní roty kapitána Stejskala, která prostor a rozmístění náloží dobře znala. Ženisté byli posíleni dvěma četami 9. roty 1. pěšího pluku, které se měly připojit na hlavním obranném postavení. K palebné podpoře byla určena četa tří tanků LT-35 poručíka Vladimíra Němečka, spadajících pod 1. tankovou rotu VII. praporu lehkých tanků 4. rychlé divize a Improvizovaný obrněný vlak 31 (IOV31), který se 30. října účastnil znovudobytí Vyššího Brodu. 

   Ráno 2. října 1938 vyrazila skupina pod velením kapitána Stejskala z Kamenného Újezdu. Po projetí předměstí Českého Krumlova vyjely k zabarikádované Budějovické bráně na průzkum dva tanky. Přes barikádu z vozů naplněných kamením nemohly projet. Vrátily se asi 300 m a znovu vyrazily proti bráně s ženisty kryjícími se za tanky. Ženistům se podařilo odtlačit jeden z vozů, poté ale byli napadeni palbou povstalců z okének brány a sousedního domu. Na bránu zahájily palbu tanky z těžkých kulometů a ženisté z pušek a lehkých kulometů. Za této krycí palby přeběhlo několik ženistů most k bráně a odstranili i druhý vůz s kamením. Při přestřelce byl těžce zraněn vojín Karel Píša střílející z lehkého kulometu za kamenným zábradlím. Když tanky zahájily na bránu palbu i ze svých kanonů, odpor v útrobách brány ustal. 

   Asi 300 m za bránou stál Hotel u města Vídně (dnes Hotel Bellevue), z jehož oken byla povstalci vedena palba z kulometu a pušek. Jeden z tanků vypálil proti hotelu 6 granátů a i zde palba ustala. V té době zahájil boj i IOV31, který dorazil na krumlovské nádraží. Ohniska odporu v okolí nádraží byla rychle umlčována těžkými kulomety a 80 mm kanónem. Situace byla vhodná k útoku do středu města. 

   U Budějovické brány se ale objevilo jen několik pěšáků 9. roty pod velením četaře. Pro selhání tří záložních důstojníků pěchoty (byli později obviněni vojenským prokurátorem ze zbabělosti před nepřítelem) musel být útok ve městě zastaven. Kapitán Stejskal se rozhodl postup se třemi tanky a pouhou četou ženistů bez podpory pěchoty neriskovat. 

   Ženisté tak nemohli odstranit trhaviny z mostů v Krumlově. Údajně je však odstranili sami povstalci, protože měli zájem mosty zachovat. Alespoň částečně však byl úkol splněn, neboť se k vojákům sbíhalo zbylé české obyvatelstvo, které poté s kolonou odjelo směrem na České Budějovice. Ještě téhož dne byli také propuštěni zajatci. Do 8. října, kdy město obsadila německá armáda, však již československá státní suverenita v Českém Krumlově obnovena nebyla.

 

 

CIGLBAUER, Jan: Horký podzim 1938 v jihočeském pohraničí – 8. část. Budějcká drbna, Internet    

LÁŠEK, Radan: Jednotka určení SOS - díl první. Codyprint, Praha 2007

POHORSKÝ, Vladimír: O hranice se nejedná, o hranice se střílí! In: Hraničáři pod Luží 38. ARPA, Dvůr Králové n. L. 2004

SUCHÁNEK, Jiří: Život za svobodu vlasti. In: Válka REVUE 3/2013