Jdi na obsah Jdi na menu
 


Frýdlantský výběžek v roce 1938

30. 1. 2020
Mgr. Martin Ivan
 
   Frýdlantský výběžek leží v severních Čechách, v Libereckém kraji. Výběžek geograficky patří k žitavské pánvi a od vnitrozemí jej oddělují severní svahy Jizerských hor. Největším zdejším městem je Frýdlant, ležící v západní části, který dal výběžku jméno. Druhým největším městem je Nové Město pod Smrkem, ležící ve východní části výběžku.
   Přestože v září 1938 zde neproběhly větší boje se sudetoněmeckými povstalci, došlo zde k několika útokům, při kterých zemřeli tři příslušníci finanční stráže (FS) a jeden civilista. 
 
Vojenská situace ve výběžku v roce 1938
   Tato část Československé republiky (ČSR) byla z vojenského hlediska nehájitelná, stejně jako ostatní výběžky. Hlavní obranné postavení armády, tvořené linií lehkého opevnění vzor 37 (tzv. řopíků), leželo jižněji na hřebenech Jizerských hor. Táhlo se od Smědavy, přes sedlo nad Oldřichovem v Hájích a Albrechtice směrem na Chrastavu a Horní Sedlo. 
   Ve výběžku nebyla umístěna žádná armádní jednotka a nejbližší vojenská posádka byla dislokována v Liberci, který je vzdálen od Frýdlantu 24 km. 
   Obranou hranic ve výběžku byla pověřena pouze Stráž obrany státu (SOS). Tento smíšený bezpečnostní sbor ČSR tvořili místní příslušníci četnictva, FS, policie a vojenských posil, což byli většinou armádní záložníci žijící v okolí, nebo vojáci aktivní služby. 
   Frýdlantsko náleželo do obvodu praporu SOS v Liberci. Ve Frýdlantu sídlilo velitelství roty. Ta měla čety a družstva rozmístěna v hraničních obcích výběžku.
 
První akce henleinovců 
   První vážnější incident se stal 15. září 1938, kdy příznivci Sudetoněmecké strany (SdP) Konráda Henleina obsadili budovy státních úřadů ve Frýdlantu a Novém Městě pod Smrkem. Ve Frýdlantu byl pořádek nastolen po povolání jednotky 44. pěšího pluku z Liberce. V Novém Městě státní úřady vyklidil soustředěný četnický oddíl 60 četníků z Liberce. Protože na vyklizení plného náměstí bylo četníků stále málo, byl jako posila povolán motorizovaný Četnický pohotovostní oddíl (ČPO), který tvořil zálohu praporu SOS v Liberci. Teprve pak byl v Novém Městě pod Smrkem obnoven pořádek.
   Poté, co vláda 16. září 1938 rozpustila SdP a vydala zatykač na K. Henleina a jeho zástupce K. H. Franka, začali henleinovci prchat za hranice do Německa. Od 17. září 1938 se uprchlí henleinovci organizovali v oddílech Sudetendeutsches Freikorps – Sudetoněmeckého dobrovolnického sboru (SdFK), který měl základny v Německu a Rakousku.
 
Přepadení celního úřadu a přestřelky v Habarticích
   K největším ozbrojeným střetům na Frýdlantsku došlo v Habarticích. Obec leží v severní části výběžku, u silnice vedoucí přes hraniční přechod do Německa. V Habarticích byl celní úřad, oddělení FS a inspektorát FS.  
   12 příslušníků oddělení FS a 5 mužů vojenských posil, přidělených od dělostřeleckého pluku 103, tvořilo družstvo SOS č. 126, se sídlem v budově celnice. Družstvu velel správce oddělení, inspektor II. třídy František Kuběnka. Přednosta inspektorátu FS inspektor I. třídy J. Sedláček byl velitelem čety. 
   Protože příslušníci družstva SOS byli varováni, že celnice bude přepadena, začali budovu připravovat na možné střetnutí. Dveře a okna opevnili pytli s pískem, u celnice a na dalších místech v obci byly postaveny hlídky. 
   Večer 20. září zhaslo světlo v německém Seidenbergu (dnes Zawidów v Polsku), ležícím hned za hranicí, i Habarticích, kam dodávala proud elektrárna z Říše. Kolem 22. hodiny hlídky zjistily příjezd několika nákladních automobilů na náměstí v Seidenbergu. Z náklaďáků seskákali muži, jejichž počet se dal pouze tušit a přecházeli do továrny v blízkosti hranice.
   21. září 1938 kolem půl čtvrté ráno zaútočil na Habartice oddíl SdFK o síle asi 100 mužů. Dozorce Ladislav Krásný, který měl hlídku u hraniční závory, zpozoroval muže v přilbách, jak přebíhají po mostě přes hraniční potok. Reakcí na jeho výzvy „stůj!“ a „halt!“ byly výstřely z pušek. Dozorce Krásný palbu opětoval, použil i ruční granáty a spolu s dalšími členy SOS, kteří byli venku, ustupoval do celnice. U budovy však Krásného zranily do očí střepiny při výbuchu nepřátelského granátu. 
   Poté Freikorps zaútočil ze tří stran na budovu celnice. Došlo k přestřelce, během které se ještě podařilo dozorci Janu Bednářovi prostřílet do budovy. Byl při tom lehce zraněn. Obránci se úspěšně bránili střelbou z pušek a házením granátů z prvního patra budovy. 
   Členům družstva SOS se krátce po zahájení útoku podařilo telefonicky zavolat pro posilu do Frýdlantu a Liberce. (Zřejmě volal někdo z hlídkujících, který se už nedostal do celnice, z četnické stanice v obci.) Na pomoc vyrazilo 10 vojáků liberecké posádky s nákladním automobilem. Jejich velitelem byl poručík Kreisinger. Společně s nimi měla vyjet i jedna četa ČPO z Frýdlantu a z Liberce údajně také pohotovostní oddíl armády s četou tančíků vzor 33.
   Když selhal první útok, henleinovci použili proti budově granáty a chystali se použít i dynamit. Nejprve svazkem granátů zbořili přístavek u celního úřadu. K proniknutí do budovy to však nestačilo. Nepodařilo se jim ani vyhodit do vzduchu vstupní dveře. Poté vykopali u zadního rohu úřadu asi metr hlubokou jámu a připravili silnou nálož dynamitu. Odpálení nálože zabránili obránci vrháním granátů, které přinejmenším zranily někoho z útočníků, protože v jámě byla po boji nalezena zakrvácená lopata s krumpáčem.
   Dobývání celnice trvalo až do šesté hodiny ráno. Příslušníci SdFK stříleli i z okolních domů. Celkem byly provedeny čtyři útoky ve vlnách asi po 40 mužích. Po odražení posledního útoku se Freikorps začal stahovat za hranici.  
   V tu dobu také dorazila obráncům pomoc z vnitrozemí. Před Habarticemi se dostala do kulometné palby vedené od německé hranice. Vojáci se museli k celnici plížit příkopem silnice. Když se tam kolem šesté hodiny ráno dostali, byli již členové Freikorpsu na ústupu. S sebou si odtáhli dva mrtvé (třetí zemřel v Německu) a šestnáct raněných. 
   Obránci měli čtyři zraněné. Nejhůře dopadl dozorce Ladislav Krásný, který přišel o zrak. Nepomohla mu ani operace, kterou později podstoupil v Praze. Aby obránci dokázali svou statečnost, zahráli si před zraky Němců odpoledne volejbalové utkání. Někteří se zkrvavenými obvazy na hlavách.
   Po této události bylo družstvo SOS z Habartic odvoláno a podle rozkazu mělo ustoupit na výšinu před Horní Řasnicí, která leží několik kilometrů hlouběji ve vnitrozemí. (Pravděpodobně měli zabránit případnému postupu Freikorpsu po silnici do Frýdlantu.) 
   Místo příslušníků FS bylo do Habartic převeleno asi 20 četníků soustředěného četnického oddílu, působícího v Novém Městě pod Smrkem. Ubytováni byli v sále místního hostince a vykonávali strážní službu na hranici. V případě nepřátelského vpádu měli za úkol při ústupu zdržovat nepřítele palbou a připojit se k jednotkám SOS v týlu, které na rozdíl od četníků byly vyzbrojeny lehkými kulomety. (V tomto případě bylo zřejmě myšleno právě družstvo SOS z Habartic s novým působištěm na kopci u Horní Řasnice.)
   Na četníky bylo během služeb stříleno, a to i z německého území.  Když byla jednoho dne ráno zahájena silná palba také z budov ve vesnici, začali ustupovat do vnitrozemí a povolali na pomoc armádu. Po příjezdu čety tančíků vzor 33 palba přestala. Četníci spolu s četou pěchoty prohledali podezřelé budovy v Habarticích, ale nikoho už nenašli. Po několika dnech byli četníci z Habartic odveleni do jiné obce. 
 
Napadení civilistů v Heřmanicích
   22. září další jednotka Freikorpsu obsadila část obce Heřmanice, ležící na hranici asi 7 km západně od Frýdlantu. Místní družstvo SOS mělo stanoviště na vyvýšenině poblíž Heřmanic a obsazení nemohlo zabránit. Ve Frýdlantu začaly kolovat zkreslené zprávy. 
   Pro zjištění situace se rozhodl učitel frýdlantské státní české školy Otakar Kodeš, který byl pomocníkem SOS a další frýdlantský občan Perner (německý komunista). Oba se na kolech vydali do Heřmanic. V polovině obce je zastavila hlídka SOS a doporučila jim dále nepokračovat. Muže to neodradilo a pokračovali dále. Šli pěšky, příkopem silnice. Asi po 100 metrech je zastavil německý povel a téměř současně se ozvala střelba. Kodeš byl zastřelen a Perner zraněn. Kodešovo tělo henleinovci odtáhli do Německa a pohřbili v blízké obci.
   Pernera odvlekl Freikorps také za hranice a převezli ho na soud do Žitavy. Zanedlouho byl převezen do Drážďan, kde ho postavili před soud pro vlastizradu. Poté byl převezen do koncentračního tábora, ve kterém během války zahynul. Kodešův vrah byl po válce vypátrán a Mimořádný lidový soud v Liberci ho v lednu 1947 odsoudil k trestu smrti.
 
Zákeřný útok na celnici v Srbské
   Ke ztrátám na životech příslušníků SOS došlo v obci Srbská, v severovýchodní části výběžku. 23. září 1938 v noci sloužil na celnici v Srbské vrchní respicient FS Václav Čep. V kanceláři s ním byli přítomni další dva dozorci FS, kteří odpočívali po službě.
   Ve 23 hodin přišli na celnici dva českoslovenští Němci k odbavení do Německa. Při kontrole dokladů náhle zákeřně zastřelili pistolí z bezprostřední blízkosti ranou do spánku Václava Čepa. Poté zahájili palbu na přítomné dozorce. Josef Vojta byl zastřelen a Bohumil Hošek těžce zraněn střelou do týla. Zemřel po převozu do frýdlantské nemocnice. Oba vrazi utekli za hranice do Říše. 
   Po jejich útěku byla z německého území zahájena palba, která lehce zranila další dva dozorce, Jana Uhra a Bohumila Novotného. V době zahájení střelby odpočívali v prvním patře budovy a zůstali na obranu úřadu sami. K přímému útoku se však Freikorps neodvážil. Kolem třetí hodiny zranění dozorci ustoupili a spojili se se zbytkem družstva SOS v dalším domě. Teprve v 5 hodin ráno dorazila armádní jednotka, kterou příslušníci FS telefonicky povolali z 36 km vzdáleného Liberce. 
   Jednotky SOS byly z frýdlantského výběžku staženy na začátku října, po přijetí mnichovského diktátu.
 
Pomník a pamětní desky
   Obětem ze Srbské byl odhalen pomníček za vojenských poct již v roce 1945. V roce 1973 byl na místě bývalé, již zbořené celnice, postaven nový pomník provedený v kombinaci pískovce a černé žuly. Nese tento nápis: „Dne 23. září 1938 položili zde své životy první oběti německého fašismu Václav Čep *1894, Josef Vojta *1911, Bohumil Hošek *1910, příslušníci Stráže obrany státu. Čest jejich památce!“ 
   Na budově staré celnice v Habarticích byla 6. prosince 1982 slavnostně odhalena pamětní deska, připomínající její obranu. Tato akce byla spojena s besedou se třemi tehdy ještě žijícími obránci. 
   Otakaru Kodešovi byla v osmdesátých letech minulého století odhalena pamětní deska na škole ve Frýdlantu, kde učil a druhá v blízkosti místa jeho smrti v Heřmanicích, na čedičové vyvřelině, dnes zvané Kodešova skála. 
 
 
 
Použitá literatura a zdroje:
BENEŠ, Jaroslav: Finanční stráž československá 1918 – 1938. FORT print, Dvůr Králové nad Labem 2005
DUB, Lubor: Příhraniční incidenty na Frýdlantsku v září 1938. Valka.cz, Internet
LÁŠEK, Radan: Jednotka určení SOS - díl první. Codyprint, Praha 2007
Pomník Stráže obrany státu (Srbská). Památkový katalog.cz, Internet
Přepadení celnice v Habarticích. Wikipedie, Internet

 

 

Náhledy fotografií ze složky Frýdlantský výběžek