Jesenicko v roce 1938

Mgr. Martin Ivan  

   Hraniční výběžky jsou části území státu, vybíhající, nebo vyčnívající mimo většinový průběh hranic, které jsou obklopeny územím cizích států. V českých zemích je takových výběžků sedm. Ašský výběžek leží na západě Čech. Šluknovský, Frýdlantský a Broumovský výběžek leží na severní hranici Čech. Javornický, Osoblažský a Sudický výběžek leží v českém Slezsku. V době první československé republiky (ČSR), během Sudetoněmeckého povstání, byly některé z těchto výběžků násilně obsazeny Sudetoněmeckým Freikorpsem (SdFK) a pro republiku ztraceny. Tato nepříjemná situace a její příčiny nejsou příliš známé, stejně jako okolnosti úspěšné obrany území ČSR na jiných místech. Ve výběžcích a jejich blízkosti při tom došlo k největším bojům v září 1938. 

Vojenská situace ve výběžcích na začátku září 1938 

   V hraničních výběžcích kromě Šluknovského (v Rumburku byl umístěný III. prapor pěšího pluku 42 z Terezína), se nenacházela žádná stálá vojenská posádka. Ze strategických a geografických důvodů nemělo význam tyto oblasti v případě války hájit a hlavní obranné postavení (HOP) armády leželo mimo výběžky ve vnitrozemí. Výběžky většinou nebyly chráněny pohraničními horami a byly proto snadno přístupné z Německa. Šluknovský, Frýdlantský, Broumovský a Javornický výběžek naopak hory od vnitrozemí oddělovaly.

   Z výše uvedených důvodů nechránilo výběžky ani stálé pohraniční opevnění. Výjimkou byl Broumovský výběžek, v jehož spodní části byly vybudovány pevnůstky vzor 36. Ty však nezabraňovaly vstupu do výběžku z Německa, ale měly zpomalit případný postup protivníka směrem k HOP. Linie pohraničního opevnění se táhla po horských hřbetech oddělujících Šluknovský, Frýdlantský a Broumovský výběžek od vnitrozemí. Od ostatních výběžků bylo opevnění vzdáleno více ve vnitrozemí.  

  Obranou hranic ve výběžcích byla pověřena Stráž obrany státu (SOS). Tento smíšený bezpečnostní sbor ČSR tvořili příslušníci četnictva, finanční stráže (FS), policie a vojenských posil. Sbor byl organizován po praporech, kterým veleli vyšší důstojníci armády. Jednotlivá družstva SOS, rozmístěná podél hranic, mohla v případě nouze počítat s pomocí Četnického pohotovostního oddílu (ČPO), který tvořil motorizovanou zálohu u každého praporu SOS. ČPO však sídlily v místech velitelství praporů SOS, které byly ve městech mimo hraniční výběžky. 

   Armáda vyčlenila pro pomoc SOS a udržení důležitých komunikačních bodů v pohraničí vojenské asistenční oddíly a motorizované vojenské pohotovostní čety a oddíly s podporou obrněné techniky. Tyto jednotky se však ve většině případů také nacházely mimo hraniční výběžky. Výjimkou byl Šluknovský výběžek s vojenským pohotovostním oddílem a Broumovský výběžek, se dvěma vojenskými asistenčními jednotkami. 

   Úkolem SOS bylo v případě nepřátelského útoku menší jednotky protivníka odrazit a větší jednotky palbou přinutit k rozvinutí. Poté bojem ustupovat do linie opevnění. V případech, kdy bylo opevnění od výběžku více vzdáleno, to však bylo nereálné. Tím měla SOS útočníky zdržet a získat čas pro československou armádu k obsazení pozic na HOP. 

Hraniční výběžky českých zemí a jejich územní příslušnost 

   Níže je přehled hraničních výběžků v Čechách a českém Slezsku, s uvedením územní příslušností k dnešním krajům a praporům SOS v době ČSR. 

Ašský výběžek: Karlovarský kraj, prapor SOS Falknov nad Ohří (dnešní Sokolov) 

Šluknovský výběžek: Ústecký kraj, prapor SOS Liberec 

Frýdlantský výběžek: Liberecký kraj, prapor SOS Liberec 

Broumovský výběžek: Královéhradecký kraj, prapor SOS Jičín 

Javornický výběžek: Olomoucký kraj, prapor SOS Šumperk 

Osoblažský výběžek: Moravskoslezský kraj, prapor SOS Bruntál 

Sudický výběžek: Moravskoslezský kraj, prapor SOS Moravská Ostrava 

   Při pohledu na mapu republiky můžeme neoficiálně k hraničním výběžkům také přidat nejjižnější část jižních Čech, která také vybíhá výrazně mimo státní území. 

Jižní Čechy: Jihočeský kraj, prapor SOS České Budějovice 

Hraniční výběžky během Sudetoněmeckého povstání 

   12. září 1938, po projevu Adolfa Hitlera na sjezdu nacistické strany v Norimberku, který byl přenášen rádiem, propukly na mnoha místech v pohraničí násilné demonstrace německého obyvatelstva. 13. září přešly v západních Čechách demonstrace do henleinovského puče. Tato fáze povstání však byla s pomocí armády do 16. září potlačena. 

   Ve výběžcích během puče k ozbrojeným akcím nedošlo. To se však brzy změnilo. 17. září Adolf Hitler vydal rozkaz k založení SdFK, formálně pod velením Konráda Henleina. Členy se měli stát dobrovolníci z řad sudetských Němců, kteří uprchli z ČSR. Organizační a materiální podporu SdFK poskytovaly wehrmacht (německá armáda) a polovojenské nacistické organizace SA a SS. Formování Freikorpsu začalo 18. září a k prvnímu útoku došlo již v noci z 18. na 19. září v Ašském výběžku. Jednotky SdFK v dalších dnech útočily na státní orgány podél větší části hranic mezi ČSR a Německou říší. Povstání tak přešlo do druhé fáze. 

   Družstvům SOS se většinou dařilo odrážet útoky na budovy na hraničních přechodech a polní stráže na hranicích. V některých případech byla nutná pomoc záloh, nebo vojenských jednotek. 22. září se však situace dramaticky zhoršila. Na tento den štáb SdFK naplánoval ofenzivu takřka podél celého česko – německého pohraničí. 

   Už v noci z 21. na 22. září bylo přerušeno spojení s Ašským výběžkem, který povstalci obsadili s pomocí jednotek SS. Po 12 hodině začal SdFK obsazovat pohraniční obce a ostatní výběžky. Německé obyvatelstvo se hromadně do povstání zapojilo. V Ašském a Osoblažském výběžku byly budovány na silnicích překážky, aby z vnitrozemí nemohla dorazit pomoc. Postupným obsazováním pošt povstalci přerušili telefonické spojení. Jednotlivá družstva SOS se ocitala v obklíčení a řada se jich v bezvýchodné situaci vzdala. Družstva, kterým se podařilo zajetí vyhnout, ustupovala do vnitrozemí na HOP.  

 Ve Šluknovském, Javornickém a Osoblažském výběžku se obrana zhroutila. V Broumovském výběžku se podařilo povstalce s pomocí armády zatlačit za hranice. V Javornickém výběžku byli zastaveni na jeho okraji dřív, než dokázali odříznout Frývaldov (Jeseník) od železničního spojení s vnitrozemím. Bojovalo se také v nejmenším, Sudickém výběžku ve Slezsku. Ve Frýdlantském výběžku k větším akcím nedošlo. Ašský, Javornický a Osoblažský výběžek už zůstaly v moci SdFK.  

  SOS s armádou na ofenzívu Freikorpsu zareagovaly ještě během 22. září. Družstva SOS v Sudickém výběžku dokázala po spojení do čety znovudobýt obec Třebom, obsazenou Freikorpsem v noci. K dalším výběžkům však armáda musela přisunout posily. Dostatek jednotek pro okamžitou akci byl jen v blízkosti Šluknovského výběžku. Proto jej SOS a vojenské jednotky s obrněnou technikou z větší části dobyly zpět během 22. a 23. září. Po vyhlášení mobilizace 23. září v noci, se však armádní jednotky musely přesunout na místa, stanovená mobilizačními rozkazy. SdFK tak mohl Šluknovsko opět obsadit. Do Javornického a Osoblažského výběžku určené jednotky rychlých divizí ani nestihly dorazit. Se znovudobytím Ašského výběžku se vzhledem k jeho poloze a malé velikosti zřejmě nepočítalo. Bojovalo se i ve východní části jihočeského hraničního výběžku. 23. a opakovaně 24. září byl zpět dobyt městys Cetviny, ležící na hranici. 

   Po ofenzívě Freikorpsu byly Ašský, Šluknovský (kromě dočasného znovudobytí), Javornický a Osoblažský výběžek pro ČSR ztraceny. Frýdlantský, Broumovský a Sudický výběžek se spolu s okrajem jižních Čech podařilo udržet. Z důvodu dlouhodobé nehájitelnosti Sudického výběžku se z něj 27. září na rozkaz tři družstva SOS stáhla. Po sloučení do čety svedla úspěšnou obrannou bitvu proti rotě SdFK na jeho jižním okraji, v obci Rohov. V západní části jihočeského hraničního výběžku došlo ještě ke konci září k větším bojovým akcím. Freikorps dobyl 28. a 29. září město Vyšší Brod, které bylo s vojenskou pomocí dobyto zpět 30. září. 

Příčiny ztrát hraničních výběžků 

   Hlavní příčinou ztrát státního území během Sudetoněmeckého povstání byla pasivita Ministerstva vnitra (MV), kterému SOS v době míru podléhala. Kromě toho situaci družstev SOS komplikoval zákaz střelby přes hranici, aby takový případ nemohlo Německo využít jako záminku k vyhlášení války. Tato obava byla oprávněná, avšak v kombinaci s požadavkem, aby družstva neopouštěla svá stanoviště, je dostávala do svízelných situací. 

   Plány SOS také nepočítaly s vnitřním protivníkem, ačkoli bylo zjevné, že se Henleinovi příznivci v pohraničí radikalizují a vyzbrojují zbraněmi pašovanými z Německa. Ostudné je, že ke změnám v uvedených oblastech nedošlo ani po první fázi Sudetoněmeckého povstání, když již byly zkušenosti s akcemi povstalců. Jednotky SOS tak čelily jak útokům SdFK z Říše, tak útokům henleinovců z území republiky a ocitaly se v obklíčení. Na omluvu zajatých příslušníků SOS je třeba uvést, že povstalci často a úspěšně používali nejrůznější lsti, případně se kryli za dav civilního obyvatelstva.    

  Další příčinou byl nedostatek mobilních záloh, schopných rychle podpořit napadené jednotky, případně je vyprostit z obklíčení. ČPO, vojenské asistenční jednotky a vojenské pohotovostní čety a oddíly se řady takových akcí v září 1938 úspěšně účastnily, ale většinou nebyly umístěny ve výběžcích. Proto v nich obvykle nemohly včas zasáhnout.    

   Ašský výběžek byl ztracen, protože do něj v kritické situaci 21. září MV odmítlo vyslat posily a nijak situaci neřešilo. Celý výběžek byl sice vojensky nehájitelný, ale pokud by byly ze západní části výběžku staženy družstva SOS, aby posílily jednotky ve východní části, byla by větší šance udržet alespoň okresní město Aš a zbytek výběžku. Takový rozkaz však nikdo nevydal. V důsledku obsazení Ašského výběžku Freikorpsem byly zbytečně zajaty desítky příslušníků finanční stráže, četnictva a policie. Tito členové SOS a dalších bezpečnostních sborů mohli být využiti k obraně republiky na výhodnějších pozicích mimo výběžek. 

   Řada nepříznivých okolností znemožnila obranu Šluknovského výběžku, přestože v něm byla umístěna stálá vojenská posádka i vojenský pohotovostní oddíl se třemi lehkými tanky. Obranu SOS rozložila zrada tří okresních hejtmanů, kteří spolupracovali s henleinovci a četnického velitele jedné ze tří rot Stráže. Pěší prapor v Rumburku byl početně oslaben a značnou část jeho mužstva tvořili příslušníci maďarské menšiny, u nichž byly pochybnosti o jejich loajalitě k republice. Z těchto důvodů prapor společně s některými družstvy SOS a českými civilisty z výběžku ustoupil. 

   Javornický a Osoblažský výběžek byly odkázány na mobilní jednotky mimo své území. Nedaleko Javornického výběžku byly ve Frývaldově  jedna četa ČPO ze Šumperka, vojenská pohotovostní četa s obrněným automobilem a hraničářský prapor, který byl ovšem pěší. Tyto jednotky však musely podporovat SOS na celém Jesenicku. Hraničáři poskytli několik pěších čet s družstvy kulometné roty pro posílení obrany hlavních přístupových komunikací od hranic. Vojenská pohotovostní četa střídala místa svého působení podle potřeby. A četa ČPO byla sice 22. září nasazena ve výběžku, mohla však už jen pomoci zastavit Freikorps u Zighartic (Vápenné). Nejbližší větší motorizovaná jednotka byl vojenský pohotovostní oddíl v Šumperku, který ale leží až za hřbety Jeseníků ve vnitrozemí. Do Osoblažského výběžku se vojenský pohotovostní oddíl z Bruntálu ani nedostal, protože mu v tom zabránily překážky na silnici, vytvořené povstalci. 

Příčiny úspěšné obrany hraničních výběžků 

   Hlavní příčinou udržení některých hraničních výběžků byl včasný rázný postup SOS a armády. To ovšem také záviselo na přístupu okresních hejtmanů a jim podřízených velitelů praporů SOS. Stráž sice oficiálně přešla pod armádní velení již 22. září v 10:00, kdy byla vyhlášena ostraha hranic, než však byly rozkazy doručeny, začala ofenzíva SdFK. Vyšší armádní velitelé si tak prapory SOS začali přebírat až následující den. Další důležitou příčinou byl dostatek mobilních jednotek, které mohly rychle podpořit družstva SOS v boji proti přesile povstalců. 

   Na Frýdlantsku byla odlišná situace než v ostatních výběžcích. Freikorps se o jeho obsazení 22. září ani nepokusil. To mohlo mít dva důvody. Prvním bylo město Liberec, ležící několik kilometrů od spodního okraje výběžku. V něm se nacházely vojenské i četnické jednotky, které mohly být nasazeny na podporu SOS ve výběžku. K tomu také při dvou incidentech ještě před ofenzívou SdFK došlo.  

   15. září henleinovci obsadili budovy státních úřadů ve Frýdlantu a Novém Městě pod Smrkem. K nastolení pořádku byly z Liberce povolány jednotka 44. pěšího pluku, soustředěný četnický oddíl 60 četníků (mimořádně sestavená jednotka) a ČPO. 21. září v ranních hodinách byl přepaden Freikorpsem celní úřad v Habarticích. Družstvo SOS úspěšně několik útoků odrazilo. Jednotka SdFK ustoupila za hranice v okamžiku, kdy z Liberce dorazil na pomoc nákladní automobil s vojáky. Tyto zkušenosti a možná i nedostatek jednotek vedl místní velitelství Freikorpsu k tomu, že se 22. září soustředilo především na obsazení nedalekého Šluknovského výběžku. 

   Broumovský hraniční výběžek byl jediný, který se SOS s pomocí armády podařilo ubránit až do Mnichovské dohody (nepočítáme-li Frýdlantský a jižní Čechy). Podíl na tom měly dva vojenské asistenční oddíly, které byly umístěny v sídlech velitelství zdejších dvou rot SOS. Jak 22. září, tak v pozdějších dnech byly obě jednotky nasazovány vždy, když došlo k napadení některého družstva Stráže. SdFK sice během ofenzívy dosáhl určitých úspěchů v západní části výběžku, situaci však 23. září zvrátil vojenský pohotovostní oddíl s četou obrněných automobilů. Tato jednotka byla do výběžku vysílána i v následujících dnech.       

   V Sudickém výběžku si tři zdejší družstva SOS během ofenzívy Freikorpsu a v několika dalších dnech pomohly samy. Štěstí bylo, že ve výběžku a okolí SdFK nasadil vždy jen jednotku velikosti roty, které se dokázaly družstva SOS po sloučení do čety ubránit. 

   V jižních Čechách byla reakce SOS a armády na obsazování státního území razantní jako ve Šluknovském výběžku. Pro znovudobytí městyse Cetviny neváhali postupně nasadit ČPO, asistenční jednotku pěšího pluku 1 z Kaplic a vojenský pohotovostní oddíl s četou tančíků vzor 30. Podobný postup následoval při znovudobývání města Vyšší Brod. Armáda na pomoc SOS poslala cyklistickou rotu a improvizovaný obrněný vlak.          

   Z uvedených případů je vidět, že udržení hraničních výběžků v září 1938 bylo možné. Podmínkou bylo umístit ve všech výběžcích, nebo aspoň v jejich nejbližším okolí, dostatečně početné mobilní zálohy a včas je aktivně použít. 

Použitá literatura a zdroje: 

BENEŠ, Jaroslav: Finanční stráž československá 1918–1938. FORT print, Dvůr Králové nad Labem 2005 

HRUŠKA, Emil: Boj o pohraničí. Sudetoněmecký Freikorps v roce 1938. Nakladatelství Epocha s. r. o. a Pražská vydavatelská společnost s. r. o. 

LÁŠEK, Radan: Jednotka určení SOS-díl první a třetí. Codyprint, Praha 2007 

POHORSKÝ, Vladimír: O hranice se nejedná, o hranice se střílí! In: Hraničáři pod Luží 38, ARPA, Dvůr Králové n. L. 2004