Jdi na obsah Jdi na menu
 


Šluknovský výběžek - největší boje v září 1938

13. 11. 2018
Mgr. Martin Ivan
 
   Šluknovský hraniční výběžek leží v severovýchodní části Ústeckého kraje. Největšími zdejšími městy jsou od severozápadu na jihovýchod Šluknov, podle něhož je výběžek nazýván, Varnsdorf a Rumburk.
   Během ofenzívy Sudetoněmeckého freikorpsu (SdFK) 22. září 1938 byl výběžek obsazen povstalci. Přispěla k tomu zrada tří okresních hejtmanů a jednoho velitele roty Stráže obrany státu (SOS). Následnými akcemi armády a SOS byla část výběžku dočasně získána zpět. 
   Boje, ke kterým zde v té době došlo, byly množstvím nasazených jednotek a obrněné techniky, včetně improvizovaného obrněného vlaku, největší v září 1938.
 
Vojenská situace ve výběžku před 22. září
   Hranice s Německem měly bránit především družstva praporu SOS Liberec, které byly ze značné části tvořeny příslušníky finanční stráže (FS) a rozděleny do tří rot, s velitelstvími od západu na východ ve Velkém Šenově, Krásné Lípě a Varnsdorfu.
   Úkolem SOS bylo v případě útoku německé armády vést obranný boj na zdrženou a při ústupu zničit podminované mosty na komunikacích. Tím měl být získán čas pro čs. armádu k obsazení hlavního obranného postavení (HOP).
   Jediná vojenská posádka ve výběžku byla v Rumburku, kde byl umístěný III. prapor pěšího pluku (p. pl.) 42 z Terezína. V kritické dny byla ale posádka oslabena. V kasárnách se nacházela pouze 9. rota a část 12. kulometné roty bez těžkých kulometů, které byly předány strážnímu praporu XXII v linii lehkého opevnění.
   Velitel praporu měl k dispozici mimořádně i malý pohotovostní oddíl se 3 lehkými tanky (LT) vzor 35. Pro armádu však platil zákaz střelby na hranicích a poskytování pomoci SOS při znovudobývání ztracených celnic a četnických stanic, aby nebyla dána Německu záminka k zahájení války.
   Ze strategických důvodů nebylo území výběžku chráněno pohraničním opevněním. Linie lehkého opevnění byla budována v Lužických horách, které oddělují většinu výběžku od zbytku republiky.
 
Obsazení výběžku sudetoněmeckými povstalci
   Od brzkých ranních hodin 22. září začaly jednotky SdFK na Šluknovsko útočit z území Německa a s pomocí místních henleinovců napadat družstva SOS. Během dne se k těmto útokům přidaly masívní demonstrace civilního zfanatizovaného obyvatelstva.
   Podobná situace byla i v dalších hraničních výběžcích. Tyto pohraniční území Československé republiky (ČSR) byly z větší části obklopeny nacistickým Německem, které poskytovalo sudetoněmeckým povstalcům pomoc. Spolu s minimální, nebo žádnou přítomností vojenských jednotek čs. armády, poskytovaly výběžky ideální místo pro ofenzívu Freikorpsu, ke které toho dne došlo.
   Ve Šluknovském výběžku se obrana SOS zhroutila stejně jako v Javornickém a Osoblažském výběžku. Na Šluknovsku však na této situaci měla velký podíl zrada okresních hejtmanů z okresů Šluknov, Varnsdorf a Rumburk, kteří začali s henleinovci spolupracovat. Nejaktivnější byl hejtman ze Šluknova. Osobně nařídil několika družstvům SOS odevzdat zbraně a vzdát se. Naštěstí jej nejméně jedno družstvo neposlechlo.
   Obranu Varnsdorfu, který ležel na hranici, paralyzoval velitel roty SOS, kterým byl nadporučík četnictva. Jeho pasivní přístup a výzvy ke kapitulaci vedly k tomu, že velitel praporu SOS po telefonickém upozornění jmenoval novým velitelem roty jeho zástupce, inspektora finanční stráže. Bylo však již pozdě. Varnsdorf byl povstalci obsazen, zajato bylo jedno družstvo SOS, posádky dvou četnických stanic a celý četnický pohotovostní oddíl.
   Řada družstev SOS ve výběžku byla obklíčena a v bezvýchodné situaci, kdy nemohla očekávat pomoc, se vzdala. Ostatní družstva a jejich zbytky ustupovaly za občasných přestřelek do vnitrozemí k linii opevnění. Příslušníci SOS se spojovali do větších skupin, aby lépe vzdorovali přesile a vyhýbali se komunikacím, na kterých číhali místní henleinovci. Někteří ustupovali i celou noc a k lehkému opevnění dorazili 23. září dopoledne. Jedno ze vzdálenějších družstev dokonce ustupovalo přes 40 hodin a na území ovládané čs. armádou se dostalo až 24. září ráno.
   Lépe na tom nebyla ani vojenská posádka v Rumburku. Město bylo obsazeno SdFK a dočasně zajali i zástupce velitele praporu, když se pokoušel vyšetřit zajetí vojenské hlídky na nádraží. Situace byla neudržitelná. Prapor nebyl úplný, problémem bylo i vysoké procento Maďarů, kteří v posádce sloužili a u nichž existovaly pochybnosti o loajalitě k Československu.
   Protože bylo přerušeno i telefonické spojení, velitel praporu vyslal zprávu o ústupu své jednotky do vnitrozemí pomocí dvou poštovních holubů. Před 17. hodinou ustoupil III. prapor p. pl. 42 pod ochranou čety LT vzor 35 z Rumburku. S vojáky odešly i rodiny důstojníků a státních zaměstnanců a několik družstev SOS z okolí.
   Poblíž Krásné Lípy byla kolona napadena střelbou, ale během krátké přestřelky byl útok odražen. Ve 22 hodin rumburská posádka s civilisty a příslušníky SOS dorazila k linii opevnění. V tu dobu už povstalci ovládali naprostou většinu Šluknovského výběžku. Liberecký prapor SOS zde přišel o více než 300 zajatých příslušníků.
 
Ztráty na životech
   Kromě zajatých a několika zraněných měli příslušníci SOS i dva padlé. Oba byli z oddělení finanční stráže Varnsdorf VII. Odpoledne 22. září ustupovalo jejich družstvo společně s družstvem z četnické stanice z Varnsdorfu VI. Na křižovatce u Dolního Gruntu (nyní Dolní Podluží) si tři financi, kteří měli motocykly, chtěli doplnit nádrže na benzinovém čerpadle. Družstva se rozdělily a družstvo financů šlo krýt své kolegy zpoza železničního náspu přibližně 60 metrů od křižovatky.
   Financi na motocyklech však byli po příjezdu k čerpadlu napadeni střelbou asi 30 příslušníků SdFK.  Dozorce FS Václav Kozel byl smrtelně raněn dávkou ze samopalu do prsou. Respicient FS Jan Teichman stačil z místa ujet na motocyklu, v Dolním Gruntu byl však zavražděn jedním z henleinovců. Dozorce FS Miroslav Bernard byl těžce zraněn a po přestřelce zajat.
  Přes snahu kolegům pomoci, museli ostatní příslušníci SOS během přestřelky s přesilou ustoupit. Jednoho z útočníků se jim však podařilo u čerpací stanice zastřelit.
 
První protiakce SOS
   Zbytky jednotek SOS ze Šluknovska byly na linii lehkého opevnění na Nové Huti a Křížovém buku reorganizovány do dvou rot. Jejich hlavním úkolem bylo držet polní stráže před lehkým opevněním. Kromě toho prováděly obě roty svými hlídkami bojový průzkum. Nezůstalo však jen u toho. 
   Už 22. září odpoledne dostala rota SOS Nová Huť úkol společně s četou motorizované pěchoty čs. armády postupovat na Jiřetín, Horní a Dolní Grunt a Varnsdorf. U Jiřetína pod Jedlovou narazila na jednotku Freikorpsu, posílenou členy SA a SS a byla v postupu zastavena. Musela se u jiřetínské křižovatky zakopat a zaujmout na jednu a půl hodiny obranu. Poté opět přešla do útoku a obsadila povstalecký sklad zbraní ve mlýně v osadě Lesné před Jiřetínem. 
   V noci z 22. na 23. září družstva 4. roty SOS z oddělení finanční stráže v Dolní Světlé a Horní Světlé dobyla zpět celní úřad Horní Světlá v Lužických Horách, ležící před HOP. Ten byl předchozího dne vzhledem ke své poloze a zákazu střelby na hranici obsazen bez boje SdFK. Během asi hodinové přestřelky byl zastřelen jeden z povstalců a několik dalších bylo raněno. Příslušníci SOS měli jen dva lehce raněné.
 
Protiútok armády a SOS
   23. září ve 3.00 vydalo operační oddělení čs. hlavního štábu rozkaz k akci proti povstalcům ve Šluknovskému výběžku. Pro zásah byly vyčleněny z hraniční oblasti (HO) 33 jedna rota III. praporu p. pl. 42 (z posádky v Rumburku), z  HO 34 motorizovaný I. prapor p. pl. 47, dále rota SOS Nová Huť a pohotovostní oddíl s obrněnými automobily. 
   Palebnou podporu měla poskytovat četa LT vzor 35 a improvizovaný obrněný vlak (IOV) 33. Vlak byl sestaven v železničním depu Liberec ve složení předběhový plošinový vůz, dělový vůz, parní lokomotiva, kulometný vůz. Výzbroj bylo 80 mm dělo a těžké kulomety Schwarlose. Posádku tvořilo mužstvo vyčleněné z p. pl. 44, vlak náležel k HO 33 a jeho stanoviště bylo v obci Svor severovýchodně od Nového Boru. 
   Po předchozím průzkumu pozorovacím letounem Š-328 zahájila čs. armáda v 6.00 postup do šluknovského výběžku před HOP. 
   Od Křížového buku na sever postupovala rota III. praporu p. pl. 42 na nákladních autech. Na okraji lesa před Chřibskou pěchota sesedla, rozvinula se do rojnic a s využitím momentu překvapení zaútočila na pozice SdFK, zesílené uniformovanými členy SA a SS. V 8.00 byla Chřibská i s okolím od povstalců vyčištěna. V 8.45 zaútočila čs. motorizovaná pěchota na Krásnou Lípu. Pěchota byla podporovaná palbou kulometů IOV 33, který u Rybniště před Krásnou Lípou proti povstalcům použil i palbu z děla. Postup vlaku dočasně zastavila zničená trať, ale nakonec dojel až do Varnsdorfu. Poté se vrátil zpět do Svoru.
   Od Nové Huti postupoval I. prapor p. pl. 47 podporovaný 3 tanky LT vzor 35 po státní silnici směrem na Horní a Dolní Grunt a Varnsdorf. U osady Lesné se spojili s rotou SOS Nová Huť a společně obsadili Jiřetín pod Jedlovou. Při dalším postupu na Varnsdorf probíhaly celý den boje s SdFK, SA a SS. Silná obrana byla vybudována kolem křižovatky u Dolního Gruntu před Varnsdorfem, který byl obsazen až po nasazení čety lehkých tanků. 
   Odpoledne byla ve Varnsdorfu osvobozena část zajatců z řad SOS. Ve městě byl klid, vzhledem k tomu, že jej povstalci téměř celé evakuovali. Byla odstraněna nacistická výzdoba a obnovena činnost čs. státních úřadů.
   Druhý den měl pokračovat útok dále na Rumburk a Šluknov, k tomu však již nedošlo. Během noci se jednotky čs. armády v důsledku vyhlášené mobilizace musely vrátit na HOP v Lužických horách a ponechaly v jeho předpolí jen polní stráže SOS a roznětové hlídky.  
   Následně byla Freikorpsem opět obsazena většina Šluknovského výběžku. Přes to je možné akci považovat za úspěšnou. Celý útok se odehrál beze ztrát na životech a armáda a SOS se zmocnily většího množství zbraní a zajaly řadu příslušníků SdFK, včetně několika prominentních členů sudetoněmeckého hnutí.
 
Události po vyhlášení mobilizace
   V dalších dnech opět docházelo ve výběžku k přestřelkám mezi povstalci na jedné straně a SOS a příslušníky armády na druhé straně. Útoky na polní stráže a roznětové hlídky probíhaly až do vyklizení lehkého opevnění po Mnichovu.
   24. září byl přepaden železniční pluh čs. armády provádějící destrukci kolejiště u Krásné Lípy několika skupinami SdFK. Současně byla napadena i roznětová hlídka u mostu na východ od Chřibské, která most podle vydaných instrukcí vyhodila do povětří. Tím ale odřízla destrukčnímu pluhu cestu do vnitrozemí a přerušila dopravu na trati na 3 dny. Po nouzové opravě mostu vyjel znovu na trať IOV 33, který osvobodil pluh z obklíčení a doprovodil jej do zázemí.
 
Výpad SOS do Varnsdorfu
   26. září se příslušníci roty SOS Na Nové Huti dozvěděli od českých uprchlíků z Varnsdorfu, co se stalo s jejich kolegy napadenými 22. září u Dolního Gruntu. Nezvěstný kolega Teichman že je mrtev a raněný Bernard leží v nemocnici ve Varnsdorfu, odkud mu hrozí odvlečení do Německa. 
   Velitel praporu vzhledem k velkému riziku nepovolil výpravu pro raněného finance do města plného povstalců. Skupina asi 20 dobrovolníků v čele s velitelem roty se však druhý den vydala ve dvou nákladních a jednom osobním automobilu s několika lehkými kulomety pro zraněného kolegu bez povolení. 
   Díky namířeným zbraním odvezli z nemocnice zraněného dozorce FS Bernarda i s jeho manželkou, která u něj byla přítomna. Podařilo se také z Varnsdorfu odvézt bývalého velitele roty SOS, nadporučíka četnictva, který prý nemocen ležel doma. O jeho zradě a spolupráci s henleinovci se ještě nevědělo.
   Po návratu dostali účastníci výpadu od štábního kapitána armády, který na Nové Huti velel, vynadáno. Ale vzhledem k tomu, že se úspěšně vrátili beze ztrát, to tím také skončilo.
 
Konec bojových akcí
   30. září odpoledne se vojáci a příslušníci SOS na HOP v Lužických horách dověděli o Mnichovské dohodě. 
   Ještě 1. října došlo u Rybniště k napadení desetičlenné polní stráže SOS asi 50 příslušníky Freikorpsu. Družstvo složené z financů v přestřelce zastřelilo 3 útočníky, pod tlakem přesily však muselo ustoupit. 
   Při ústupu byl dozorce FS Václav Farkač postřelen a zajat. Henleinovci se jej chystali dobít, ale před smrtí jej zachránil přítomný německý důstojník, který byl zřejmě jednotce SdFK přidělen jako velitel. Raněný financ byl dopraven do německé nemocnice a domů se vrátil po několika měsících.
   2. října ráno byl zahájen ústup na demarkační čáru. Příslušníci SOS ustupovali pěšky až k Boru u České Lípy.
 
 
 
Použitá literatura a prameny:
BENEŠ, Jaroslav: Finanční stráž československá 1918 – 1938. FORT print, Dvůr Králové nad Labem 2005
JAKL, Tomáš; FRANCEV, Vladimír: Československé obrněné vlaky v mobilizaci 1938. In: HISTORIA BELLICA SPECIÁL, Československo 1938 Cesta k Mnichovu, říjen 2018, Mladá fronta, a. s.
LÁŠEK, Radan: Jednotka určení SOS - díl první. Codyprint, Praha 2007
MAREK, Jindřich: Armáda proti henleinovcům. In: Válka REVUE, listopad 2018, Extra Publishing, s. r. o.
Boje o Šluknovský výběžek. Wikipedie