Jesenicko v roce 1938

Mgr. Martin Ivan

   Finanční stráž Republiky československé (RČS – dobový název, dnes používáme ČSR) byl ozbrojený sbor ministerstva financí, který v letech 1918–1940 a 1945–1948 střežil státní hranici a prováděl celní službu.
   Finanční stráž (Finanzwache) vznikla již v době habsburské monarchie sloučením sboru pohraničních myslivců a sboru důchodkové stráže císařským rozhodnutím ze dne 22. prosince 1842 a následně dvorským dekretem z 21. dubna 1843.

Finanční stráž v době první republiky

Finanční stráž v prvních letech existence ČSR
   V roce 1918 nově vzniklá ČSR převzala právní řád a bezpečnostní sbory Rakousko – Uherska a tím i finanční stráž (FS). Republika si ponechala také systém ochrany hranic z dob habsburské říše. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi musela být FS vybudována nově, protože odtud odešli maďarští státní zaměstnanci. 
   V únoru 1919 došlo k vyhlášení samostatného československého celního území a kromě ochrany státní hranice bylo nutné zajistit i ochranu celní. V březnu 1919 začaly vznikat na hranicích první celní úřady a od poloviny roku 1919 byl zahájen provoz celnic na československo-rakouské hranici.
   Zákonem č. 28/1920 Sb. ze dne 12. prosince 1919 došlo k rozdělení FS na dvě složky. Důchodkovou kontrolu s působností ve vnitrozemí a pohraniční finanční stráž. Toto rozdělení se však ukázalo jako nedomyšlené.
   Pohraniční finanční stráž se dělila na úředníky a podúředníky. Uchazeči o službu byli přijímáni na zkoušku, po uplynutí jednoroční zkušební doby mohli být zařazeni do sboru. Služba u FS byla ze všech ozbrojených sborů nejnáročnější. FS byla totiž nejvíce zanedbávána a to jak z pohledu materiálního zabezpečení, tak i platových podmínek. Rovněž byl zanedbáván výcvik a sloužilo se podle již neaktuálních rakouských předpisů. 
   Na počátku 20. let podstatně rozšířili řady příslušníků FS vracející se legionáři. Zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde byla potřeba nového mužstva největší.
   Vydáním vládního nařízení č. 201/1923 Sb. ze dne 18. října 1923, kterým se upravují služební poměry pohraniční finanční stráže, došlo k přesnému vymezení pravomocí stráže a zlepšení podmínek služby. 

Působnost pohraniční FS
   Pohraniční FS měla především tuto působnost: Střežení celní hranice, dohled nad přechodem osob a přestupem zboží přes celní hranici, zabraňování celním a jiným důchodkovým trestním činům, spolupůsobení při trestním řízení důchodkovém, vykonávání celního řízení u silničních celních úřadů a odboček i u celních hlídek, pomoc při celním řízení a konání pomocné služby u celních úřadů. Mimo jiné také střežila státní hranici a spolupůsobila podle zvláštních předpisů při vojenské ochraně státních hranic.

Nový celní zákon a návrat k původnímu názvu 
   V roce 1927 došlo k vydání celního zákona č. 114/1927 Sb. zákonů a nařízení a jeho prováděcího nařízení č. 168/1927 Sb. Jednalo se o moderní, rozsáhlou zákonnou normu, která se stala rozhodujícím dokumentem také pro výkon služby FS. Celní zákon zavedl pro pohraniční finanční stráž opět název finanční stráž.

Organizace FS
   FS patřila pod ministerstvo financí. Tomu podléhaly okrskové celní správy, kterými byla zemská finanční ředitelství. Okrsky tvořily jednotlivé země republiky. Země česká, Země Moravskoslezská, Země slovenská a Země podkarpatoruská. Zemská finanční ředitelství se starala především o služební a osobní záležitosti příslušníků FS. Jednotlivým finančním ředitelstvím byly podřízeny inspektoráty FS, kterým podléhalo několik oddělení FS a jednotlivé celní úřady.
   Oddělení FS byly rozmístěny podél státní hranice, přibližně 10 km od sebe. Na oddělení bývalo kolem 13 financů. Jejich vedoucí měl funkci správce oddělení FS. Některá oddělení FS sídlila v budovách celních úřadů. Protože celníků bylo méně a sloužili hlavně na větších celnicích, býval správcem celního úřadu většinou také příslušník FS. 

Výkon služby
   Příslušníci FS vykonávali službu na hranici nepřetržitě, v každou roční dobu a za každého počasí. Samostatný výkon služby byl podmíněn přesnou znalostí průběhu státní hranice, vnitřní celní hranice a okolního terénu. Hraniční pochůzkovou službu konali financi v jedno, nebo dvou členných, v případě potřeby vícečlenných hlídkách. Hlavní zásadou bylo "nebýt viděn, ale vidět vše." Kromě toho také vykonávali celní službu na hraničních přechodech.

Přezbrojení 
   Počátkem 30. let bylo rozhodnuto o dlouho očekávaném přezbrojení FS. Doposud používanou zastaralou pušku Mannlicher vz. 1895 s přímo tažným závěrem měla nahradit krátká puška ČZ vz. 33 (karabina) systému Mauser, kterou již používalo četnictvo. Nové pušky se dostaly do výzbroje v roce 1935. V roce 1938 však počet pušek nestačil pro všechny nově přijaté příslušníky, a tak muselo ministerstvo obrany vypomoci armádními puškami ČZ vz. 24. Současně ale ještě v roce 1938 u některých útvarů, zejména na Podkarpatské Rusi a na Slovensku, byla stále ve výzbroji puška Mannlicher vz. 1895.

Situace u FS ve 30. letech
   Se zhoršující se mezinárodní politickou situací ve 30. letech se měnila i služba financů. Místo celní ochrany se více přecházelo k ochraně státní hranice, začala se prohlubovat spolupráce s vojenskou zpravodajskou službou a navyšovaly se stavy zaměstnanců. Technické vybavení však bylo nedostatečné. Telefonické spojení nebylo na všech odděleních samozřejmostí. Na nízké úrovni byla motorizace. Na rozdíl od pohraničních složek sousedních států (s výjimkou zaostalého Rumunska), kde každé oddělení mělo automobil, nebo motocykl. Od poloviny 30. let se začali cvičit služební psi, kteří byli v těžkých pohraničních podmínkách neocenitelnými pomocníky a mnoha příslušníkům zachránili život.

FS ve Stráži obrany státu
   Jako reakce na nebezpečí ze strany nacistického Německa byla v říjnu 1936 zřízena Stráž obrany státu (SOS). V míru byl tento smíšený bezpečnostní sbor podřízen ministerstvu vnitra a při pohotovosti armády měl přejít pod ministerstvo národní obrany. Hlavním úkolem Stráže bylo v případě náhlého útoku zdržet nepřátelské jednotky v pohraničí a poskytnout armádě čas k zaujetí obranných postavení. 
   SOS tvořili příslušníci FS, četnictva, státní policie a vojenské posily. Později i členové dalších organizací, např.: Sokola, čs. státních drah, Rebublikanische Wehr (Republikánská Obrana, organizace německých sociálních demokratů). 
   Stráž byla organizována po praporech, kterým veleli důstojníci armády. Celkem bylo zformováno 30 příhraničních praporů Stráže a jeden vnitrozemský (Praha), ve kterých bylo zařazeno přes 30 000 mužů. V českých zemích bylo příhraničních praporů 18. 
   Prapory se dělily na roty, čety a družstva, která měla mít 13 mužů s puškami, ručními granáty a lehkým kulometem, jako u pěších družstev armády. Počty mužů v družstvech však byly v praxi nižší, i vyšší. Základ družstev tvořily oddělení FS, četnické a policejní stanice, někdy i spojované do jednoho družstva a doplňované vojenskými posilami.
   Velitelé družstev SOS u FS byli správci oddělení a správci celních úřadů. Velitelé čet a rot SOS byli jmenováni z řad FS a četnictva.

FS během roku 1938

Květnová mimořádná opatření
   20. května 1938 ve 22 hodin rozhodla vláda o vyhlášení ostrahy hranic. Příčinou byly informace zpravodajských služeb o částečném soustředění německých ozbrojených sil u hranic ČSR. V noci a dopoledne 21. května zaujala obranné postavení v pohraničí republiky celá sestava SOS. Během mimořádných opatření byly získány cenné zkušenosti. Ale také se ukázalo, že ministerstva vnitra a financí neudělaly pro vybavení svých příslušníků, zařazených v SOS, vůbec nic. Chybějící výstroj a výzbroj musela ze svých zásob doplnit armáda.
   Ke zrušení ostrahy hranic došlo až 8. června, kdy byly domů propuštěny vojenské posily. Příslušníci bezpečnostních sborů a tedy i FS, však zůstali v pohotovosti až do září. Neustálé služby a psychické vypětí však příslušníky SOS vyčerpávaly. FS za těchto okolností omezila svou rezortní službu. 

Zhoršení situace v pohraničí
   Koncem léta se situace v pohraničí stále zhoršovala. Zesílil teror ze strany sudetoněmeckých extrémistů. FS a četnictvo odhalily řadu případů pašování zbraní z Německa. Šlo především o pistole různých značek a samopaly Bergmann, ale také o tritolové nálože. 
   Během roku neustále narůstal počet příslušníků FS, kteří byli většinou také zařazováni do SOS. V září už byli financi v SOS zastoupeni nejpočetněji (kromě příslušníků armády). V květnu 1938 jich bylo v jednotkách SOS zařazeno 6037 a v září již 6438 z celkového počtu asi 8000 financů.

Září 1938
   12. září 1938 vyvolala Sudetoněmecká strana (SdP), vedená Konrádem Henleinem, v západních Čechách Sudetoněmecké povstání podporované nacisty z Německa. Jeho cílem bylo odtrhnout části pohraničí, obývané německými občany ČSR od republiky a zvrátit snahu vlády vyřešit rozpory s německou menšinou dohodou.
   Do 16. září bylo sice povstání bezpečnostními sbory a armádou potlačeno, od 17. září však přešlo v nevyhlášenou válku mezi ČSR a Německem. Toho dne v Německu vůdci SdP po schválení Adolfem Hitlerem založili Sudetoněmecký Freikorps (SdFK), dobrovolnickou ozbrojenou organizaci sudetských Němců pro boj v ČSR. Na jejím vyzbrojování, výcviku, velení a podpoře v boji se podílely Wehrmacht a nacistické polovojenské organizace SA a SS.  V této válce bojovaly na obou stranách desítky tisíc mužů. Do 30. září, kdy byla přijata Mnichovská dohoda a akce SdFK byly zastaveny, proběhly desítky bojových akcí, při kterých padlo přes 60 obránců ČSR.
   V první fázi povstání, která probíhala hlavně ve vnitrozemí západních Čech, měly ztráty jen četnictvo a policie. V druhé fázi, při které přicházely útoky z Velkoněmecké říše, začaly přibývat ztráty na životech i v řadách FS. Budovy využívané FS byly totiž vzhledem ke své poloze v blízkosti hranic, někdy doslova jen pár kroků, první na ráně.   
   Proto většina střetů s povstalci proběhla formou přepadů jednotlivých družstev SOS v budovách celních úřadů, oddělení FS, četnických stanic nebo na polních stanovištích. Přepady mnohdy přecházely do několikahodinových dobývání budov, nebo polních postavení. Občas bylo stanoviště družstva ztraceno a znovu dobyto zpět. Ačkoli družstva, která obvykle mívala něco přes 10 mužů, bojovala proti přesile, většinou obstála.
   V řadě případů došlo i k větším bojům, které je možné nazvat bitvami. V takových případech podporovala jednotky SOS armáda s obrněnou technikou, což vyvažovalo početní převahu SdFK.   
   Ozbrojené střety však probíhaly i na hranicích s Polskem a Maďarskem. To znamená v českém Slezsku, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. I zde měla FS své padlé a raněné.

FS po konci první republiky

Druhá republika
   Po přijetí Mnichovské dohody museli příslušníci FS ustoupit z pohraničí. V období druhé republiky vykonávali financi službu na nové, tak zvané dřevěné hranici (protože byla vyznačena dřevěnými kolíky). Po okupaci českých zemí 15. března 1939 sloužili financi jen na protektorátní hranici. Slovenský stát, který vznikl 14. března odtržením od ČSR, si zřídil vlastní FS, ze které museli příslušníci české národnosti odejít. Podkarpatská Rus byla 14. října napadena Maďarskem a příslušníci SOS společně s jednotkami 12. divize zde vedli až do 17. března těžké ústupové boje. Poté ustoupili přes Slovensko, Polsko a Rumunsko do protektorátu.
   21. prosince 1939 byla zrušena SOS. 1. října 1940 (uvádí se také 30. září 1940) došlo ke zrušení protektorátní FS a hranice byla střežena pouze německými ozbrojenými složkami.
   Dle statistiky k vládnímu nařízení 202 z roku 1930 bylo při výkonu hraniční služby v letech 1920 - 1930 usmrceno 36 příslušníků FS. Od počátku roku 1938 do okupace v březnu 1939 padlo při obraně státní hranice 41 financů.

Okupace a květnové povstání
   Během německé okupace byli příslušníci FS vyslýcháni Abwehrem a Gestapem ve věcech zpravodajské služby a bojové činnosti z dob existence SOS. Mnoho financů se zapojilo do odboje proti nacistům. Například jeden příslušník FS ukrýval zbraně, které získal po zfalšování dokumentů ze skladů FS. Řada financů byla zatčena a vězněna nebo popravena.
   Ve dnech květnového povstání v roce 1945 se bojů s okupanty v Praze zúčastnily dvě organizované skupiny příslušníků FS a další dvě přijely do Prahy na pomoc. Mnoho financů se do povstání zapojilo jednotlivě. Během Pražského povstání padlo 10 – 22 příslušníků FS. Kolik jich padlo během květnového povstání mimo Prahu, se nepodařilo zjistit. 

FS po 2. světové válce
   Po osvobození v roce 1945 došlo k obnovení FS dekretem prezidenta republiky až 2. října 1945, ale 1. 1. 1949 na základě zákona č. 275/1948 Sb. byla násilně zrušena a sloučena se Sborem národní bezpečnosti. Mnoho příslušníků FS bylo propuštěno, nebo donuceno odejít ze služby z důvodu nespolehlivosti z pohledu tehdejší komunistické moci.
   V 90. letech, po pádu komunistického režimu, se prvky činnosti a názvu FS znovu objevily v celní správě Československé federativní republiky a České republiky. Inspektoráty celní a finanční stráže a Celní stráž však byly po několika letech z organizačních důvodů zrušeny.

Použitá literatura a zdroje:
BENEŠ, Jaroslav: Finanční stráž československá 1918 – 1938. FORT print, Dvůr Králové nad Labem 2005
HYČKA, František: Finanční stráž. SOS Falknov.cz, Internet
Pražské květnové povstání 1945 a Finanční stráž RČS. Východočeský klub celních veteránů, vkcv.estranky.cz, Internet