Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mnichovem to neskončilo - pozapomenuté bitvy "druhé" ČSR

2. 8. 2014

Mgr. Martin Ivan


    V německém Mnichově byla 29. 09. 1938 ve 12:45 zahájena mezinárodní konference za účasti představitelů Francie, Itálie, Německa a Velké Británie. Českoslovenští zástupci nebyli na konferenci vpuštěni. 30. 09. v 1:30 ráno došlo k podpisu smlouvy o odstoupení čs. pohraničí Německu. Byla určena 4 pásma, která měla být od 1. do 7. 10. ČSR odstoupena. V 17:00 bylo v čs. rozhlase oznámeno přijetí mnichovského diktátu úřednickou vládou a přečten rozkaz hlavního velitele čs. armády armádního generála Ludvíka Krejčího o vyklizení pohraničního opevnění a stažení armády z odstupovaného území.

  Nacistické Německo a sudetští Němci dosáhli připojením pohraničí ČSR k Říši svůj cíl. Kapitulací zdrcení příslušníci čs. ozbrojených sil se připravovali k ústupu do vnitrozemí, nebo již zahájili ústup z předsunutých postavení. Sudetoněmečtí povstalci mohli začít oslavovat svůj úspěch a vyčkat, až bude pohraničí čs. armádou a Stráží obrany státu (SOS), vyklizeno bez boje. V dobách socialismu se oficiálně tvrdilo, že to tak po Mnichovu bylo a naše armáda (o SOS se mlčelo) opustila hranice bez jediného výstřelu. Není to pravda. Na mnoha místech v Čechách, na Moravě i ve Slezsku pokračovali henleinovci, v útocích na čs. ozbrojené síly i po oznámení přijetí mnichovského diktátu. Vedeni nenávistnou nacistickou ideologií, v některých případech zcela zbytečně a nesmyslně, napadali jednotky SOS a armády až do konce října 1938.

   Od října také začaly přibývat ozbrojené konflikty s teroristy a oficiálními ozbrojenými silami Polska a Maďarska na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Obě země měly vůči pomnichovské ČSR územní nároky a snažily se jich dosáhnout podobným způsobem, jako Německo. Několik ozbrojených střetů na území „druhé“ ČSR od října 1938 do března 1939 mělo již charakter bitev, tedy vojenských střetnutí s armádními jednotkami na jedné, nebo obou stranách. Při těchto bitvách a teroristických útocích umírali další obránci ČSR z řad SOS a armády, kteří byli dlouhou dobu nespravedlivě opomíjeni.


Největší známé bitvy a vojenská střetnutí „druhé“ ČSR v roce 1938:

Český Krumlov 30. 09. - 02. 10. Boje SOS a armády s henleinovci po zbytečném napadení ustupujících jednotek a civilistů ve městě. Boje v Českém Krumlově připomínají některými okolnostmi situaci v Bruntále během sudetoněmeckého povstání: začátek bojů první den po setmění, přibližně třídenní průběh, dobývání budovy okresního úřadu povstalci, nasazení armády s podporou obrněné techniky (četa 3 lehkých tanků vz. 35 a improvizovaný obrněný vlak), poničení města během bojů tankovými kanóny.
   Němci však byli v Českém Krumlově úspěšnější než v Bruntále. Pro selhání tří záložních důstojníků pěchoty (byli později obviněni vojenským prokurátorem ze zbabělosti před nepřítelem) musel být útok vedený 02. 10. ve městě zastaven a Český Krumlov zůstal v rukou povstalců. Podařilo se však umožnit odchod českého obyvatelstva společně s ustupujícími jednotkami. Při bojích padli dva vojáci a došlo k řadě zranění příslušníků SOS a armády. 08. 10. Český Krumlov obsadil Wehrmacht.

Podkarpatská Rus 10. 10. - 13. 10. Boje s maďarskými hortyovci v okolí obcí Boržava, Drysina, Šalanky a na Polonině Runa. 10. 10. dvě velké skupiny maďarských teroristů pronikly do republiky. První skupina v Boržavě přepadla vlak, obě se skrývaly v lesích. Proti hortyovcům byly nasazeny dva prapory pěchoty, smíšený přezvědný oddíl, jednotky SOS, četa tančíků vz. 33, četa lehkých tanků a roj tří letadel.
   V oblastech vojenských akcí bylo vyhlášeno stanné právo. 12. 10. byla u Drysiny zneškodněna první skupina, která přepadla Boržavu. 13. 10. došlo v okolí Šalanek ke střetnutí s druhou, větší skupinou asi 500 mužů,  která se nakonec vzdala. V dalších dnech byly zajímány zbylé rozprášené skupiny teroristů, poslední byla v boji zničena na Polonině Runa. Ztráty čs. strany byly jeden mrtvý četník a 4 ranění vojáci. Ztráty hortyovců byly přes 400 zajatých, počty mrtvých a raněných nebyly přesně zjištěny.

Moravská Chrastová (dnes součást obce Brněnec u Svitav) 30. 10 - 31. 10. Přepadení obce henleinovci ve snaze přičlenit ji k území odstupovaném Německu. V noci 30. 10. provedlo přes 500 ordnerů s pomocí místních Němců dobře připravený přepad Moravské Chrastové a dvou přilehlých osad. Bez boje odzbrojili a zajali část vojáků 11. pěší a 12. kulometné roty pěšího pluku 13 (původně ze Šumperka), družstvo SOS, finance z celního úřadu, posádku četnické stanice a několik civilních osob. Zajatce odvlekli za demarkační čáru do Svitav, později do Moravské Třebové. Po doplnění výzbroje o ukořistěné zbraně, včetně těžkých kulometů, zaujali henleinovci kolem obce kruhovou obranu.
   Proti útočníkům zasáhla 31. 10. ráno rota doprovodných zbraní se zbytkem 11. roty pěšího pluku 13 pod vedením velitele pluku (další roty byly příliš daleko). Posíleni byli četnickým pohotovostním oddílem z Boskovic (část oddílu se v září účastnila bojů s povstalci u Vápenné na Jesenicku), pod vedením velitele praporu SOS Boskovice (původně Šumperk). Během těžkých bojů byli ordneři dopoledne z obce vytlačeni. Moravská Chrastová byla za cenu 4 mrtvých a 7 raněných dobyta zpět. Zajatci byli 03. 11. propuštěni. Přes proběhlé boje byla Moravská Chrastová 24. 11. připojena k Německu.
Slovensko – polská hranice u Čadce 25. 11. Klasická (a zbytečná) bitva mezi polskou a čs. armádou, způsobená jednostranným postupem polských jednotek před dokončením vyměření nových státních hranic. Obranu vedly 4 roty I. praporu pěšího pluku 41, baterie lehkého dělostřelectva, spojovací četa a SOS. Poláci útočili pěším plukem, plukem jízdních střelců, obrněnou jednotkou a dělostřelectvem. Kromě toho měli připraveny početné zálohy.
    Obránci ustoupili na výhodnější obranné postavení a během boje začali přisunovat posily. Přípravu protiútoku zastavil telegraficky náčelník Hlavního štábu čs. armády generál Ludvík Krejčí. Čs. jednotky měly jen udržet obranu. Po vyjednávání vyšších velitelů obou stran byly boje v 17:00 zastaveny. Čs. ztráty byly 2 mrtví, 3 ranění a 2 zajatí vojáci a jeden raněný příslušník SOS. Polské ztráty byly oficiálně 2 mrtví, 10 – 20 raněných (neoficiálně 50 mrtvých a asi 300 raněných).


Bitvy a vojenská střetnutí „druhé“ ČSR v roce 1939:

Rozvegovo (předměstí Mukačeva) 06. 01. (Rozvegovský incident) Boj mezi hortyovci a čs. ozbrojenými silami na demarkační čáře vytyčené Vídeňskou arbitráží. Čs. strana nebyla spokojena s vytyčenou demarkační čárou, protože Maďarsko obsadilo Rozvegovo nad rámec arbitráže. Armáda se chystala předměstí Mukačeva získat zpět. Maďaři však 06. 01. brzo ráno začali střílet jako první a byli z tohoto důvodu později označeni za viníka konfliktu. Hortyovci použili nezjištěné množství pěchoty. Čs. strana nasadila do bojů 1. a 2. rotu I. praporu pěšího pluku 36, družstva SOS, četu tří obrněných automobilů motorizovaného přezvědného oddílu a dělostřeleckou baterii.
   Bojovalo se především v uličkách a na návsi Rozvegova. Čs. jednotky předměstí obsadily. Početnější maďarské jednotky vyrazily do protiútoku, k zásadní změně na bojišti však již nedošlo. Přestřelky pokračovaly až do 16:00 odpoledne. Na čs. straně byli 4 mrtví vojáci a jeden financ. Zraněni byli 3 vojáci a 2 příslušníci SOS. Jeden obrněný automobil během boje uvízl v příkopu a posádka jej musela opustit. Maďarská strana přiznala ztrátu 5 vojáků a 4 důstojníky. Rozvegovo bylo na vyšší rozkaz po boji předáno Maďarům.

Chust (hlavní město Podkarpatské Rusi po Vídeňské arbitráži v roce 1938) 13. 03. - 14. 03. Potlačení povstání ukrajinské polovojenské organizace Karpatská Sič (Sič je historické označení pro vojenské a správní středisko kozáků). Příprava povstání byla včas odhalena, v případě jeho úspěchu údajně hrozila likvidace čs. státních zaměstnanců.
   Přesto došlo k rozsáhlým pouličním bojům v Chustu. Povstalci v noci dobývali neúspěšně sídlo vlády a obsadili některé veřejné budovy a důležité křižovatky. Poté SOS a armádní jednotky s pomocí obrněných vozů dobyly místa obsazená povstalci ve městě, velitelství a kasárna Siče. Dopoledne boje ustaly. Na čs. straně padlo asi 7 osob včetně civilistů. Na straně povstalců byly odhadované ztráty 40 mrtvých a desítky zajatých.
   Paradoxně za několik hodin byli zajatí sičovci propuštěni, aby se účastnili obrany proti maďarskému vpádu na Podkarpatskou Rus. Přes společného nepřítele někteří členové Karpatské Siče na jiných místech napadali střelbou čs. jednotky i během ústupových bojů s maďarskými útočníky. 

Czajankovy kasárna Místek (dnes Frýdek-Místek) 14. 03. Střetnutí jednotek Wehrmachtu s vojáky III. praporu 8. pěšího pluku Slezského, vedenými kpt. Karlem Pavlíkem a účastníky armádního jazykového kurzu pod vedením por. Karla Martínka. Došlo k němu během předčasného zahájení okupace Německem ve Slezsku (Němci chtěli předejít případné polské okupaci).
   Boj zahájil strážný u brány, na jehož výzvu k zastavení přicházející důstojník Wehrmachtu reagoval střelbou z pistole. Asi 50 obránců (většina vojáků praporu byli nováčci bez výcviku) mělo k dispozici jen pistole, pušky a lehké kulomety s nedostatkem munice. Útočníci kromě přesily pěchoty nasadili do boje protitankové dělo a obrněný automobil. Kasárna se jim však dobýt nedařilo. Po telefonátu na velitelství pluku nařídil velitel praporu zastavit palbu. Obránci byli zajati a 10 dní vězněni v kasárnách (důstojníci byli propuštěni domů). Na čs. straně byli 2 lehce ranění, na straně útočníků  6 – 18 mrtvých.
   Touto událostí byla inspirována divadelní hra z roku 1953 “Přísaha“, podle které byl natočen v roce 1956 film „Neporažení“. Obě díla však vznikly v době komunistické diktatury a proto děj filmu neodpovídá skutečným událostem.

Podkarpatská Rus 14. 03. - 17. 03. Ústupové boje 12. divize a jednotek SOS s maďarskou armádou. Největší boje čs. ozbrojených sil v letech 1938-1939. Protože v poledne 14. 03. vyhlásil slovenský sněm na nátlak Adolfa Hitlera samostatnost, ČSR po většinu doby bojů již neexistovala. 15. 03. ráno byly zbytky Čech a Moravy okupovány Německem (oficiálně pro český teror vůči zbylým Němcům v republice).
  Na obou stranách na Podkarpatské Rusi byly nasazeny tanky, dělostřelectvo a letectvo (čs. armáda nasadila i obrněná auta). Během těžkých bojů ustupovaly jednotky armády a SOS s civilisty na Slovensko, do Polska a Rumunska. Ztráty čs. strany během bojů na Podkarpatské Rusi přesáhly 40 mrtvých a 100 raněných. Byl zničen jeden tank. Maďarská strana přiznala 37 padlých a 117 raněných (údajně však měli Maďaři až 200 padlých a 200 až 300 raněných). Byly zničeny nejméně dva tančíky.
  


Použitá literatura a prameny:

BENEŠ, Jaroslav: Finanční stráž československá 1918 – 1938. FORT print, Dvůr Králové nad Labem 2005
POHORSKÝ, Vladimír: O hranice se nejedná, o hranice se střílí! In: Sborník příspěvků Hraničáři pod Luží ´38. FORT print, Dvůr Králové nad Labem 2004
Bitva u Czajankových kasáren. Wikipedie
Bitva o Moravskou Chrastovou. Wikipedie
Bitva u Rozvegova. Wikipedie
Podkarpatská Rus. Wikipedie
Internetové stránky vojenství.cz


 

 

Náhledy fotografií ze složky Bitvy "druhé" ČSR