Jesenicko v roce 1938

Mgr. Martin Ivan 

   Rok 1938 je v dějinách Československé republiky (ČSR) spojen především s Mnichovskou dohodou, která znamenala odstoupení tehdejších Sudet nacistickému Německu a konec První republiky. V pozadí těchto událostí však současně probíhala v pohraničí nevyhlášená válka, kterou proti ČSR vedl sousední nacistický režim, prostřednictvím radikálních příznivců Sudetoněmecké strany Konráda Henleina. Jednalo se o hybridní válku, jejíž součástí bylo vyzbrojování českých Němců, utajovaná aktivita nacistických ozbrojených sil na území republiky a intenzívní propaganda.  

   Propaganda sehrála klíčovou roli jak v manipulaci sudetských Němců a jejich štvaní proti demokratické ČSR, tak v působení na jejího přímého spojence Francii a nepřímého spojence Velkou Británii. Šíření lží a polopravd, dnešními slovy fake news, bylo úspěšné. Většina českých Němců zaujala k republice nepřátelský postoj a chtěla se připojit k Německu. Spojenci ČSR uvěřili, že německá menšina je v Československu utlačovaná.  

   Vůdce nacistů Adolf Hitler vystupoval jako ochránce práv sudetských Němců. Protože vyhrožoval vojenským zásahem a evropské velmoci chtěly po zkušenostech 1. světové války konfliktu zabránit, došlo k Mnichovské dohodě. Ta však válku jen oddálila. Pro nacisty bylo získání Sudet jen dalším krokem k ovládnutí Evropy. Za rok rozpoutali 2. světovou válku, během které napadli Francii i Velkou Británii. Demokratické státy dostaly tvrdou historickou lekci v tom, že zlu se nemá ustupovat. 

   Boje s henleinovci v pohraničí českých zemí zániku První republiky nezabránily. Ukázaly však vůli a schopnost ČSR se hájit. Přestože je tento konflikt svou velikostí nesrovnatelně menší, než byly boje nadcházející světové války, docházelo během něj i k bitvám a na obou stranách byly ztráty na životech. Padlo 67 příslušníků ozbrojených sil ČSR, zvláště Stráže obrany státu a armády. Povstalců padlo kolem 200. Obránci republiky nevydali pohraničí bez boje. Jejich oběti si zaslouží, aby se i na tuto nevyhlášenou válku vzpomínalo.  

  Použité fotografie jsou volně dostupné na internetu. Některé pocházejí z archivu Vojenského historického ústavu, archivu České tiskové kanceláře, jiných státních, nebo soukromých archivů. Protože již byly zveřejněny na různých webových stránkách, část z nich opakovaně, neuvádím jejich původ. Většina fotografií je dokumentárních. Několik bylo ve své době pro dokumentární účely inscenováno a některé jsou pouze ilustrativní, protože byly pořízeny při jiné příležitosti. Každá fotografie má kromě názvu, který vyjadřuje její obsah, také připojeny podrobnější informace. Přestože jsou fotografií desítky, nejsou ze všech míst bojů a nemohou podat podrobný obraz povstání. Jsou však za sebou seřazeny tak, aby ukázaly vývoj tehdejších událostí. 

Příčiny a první fáze Sudetoněmeckého povstání (stručný komentář k fotografiím) 

Hlavní příčina Sudetoněmeckého povstání byla agresívní politika sousedního nacistického Německa, jehož vůdcem byl diktátor Adolf Hitler. Další příčinou byl mnohonárodní charakter republiky a nedořešené postavení národnostních menšin, které neměly vlastní samosprávu. 

Nejsilnější politickou stranou, která zastupovala zájmy českých Němců, byla Sudetoněmecká strana (Sudetendeutche Partei-SdP), vedená Konrádem Henleinem.  

Od roku 1937 však byla SdP pod vlivem Adolfa Hitlera, který chtěl henleinovce využít při plánovaném vojenském zničení Československa. 

Henlein žádal vládu ČSR, aby sudetským Němcům udělila větší práva. Vláda se snažila vycházet SdP vstříc a 1. května 1938 povolila použití nacistických vlajek. 

17. května 1938 schválil ministr vnitra SdP vytvoření Dobrovolné ochranné služby, známé jako Ordneři. Ti se tajně školili v Německu v zacházení se zbraněmi. 

Během léta 1938 začalo pašování zbraní, munice a výbušnin z Německa do Sudet. Některé ze zásilek se podařilo bezpečnostním orgánům odhalit a zabavit.  

Protože v zájmu nacistů nebylo klidné vyřešení problémů mezi českými Němci a vládou ČSR a potřebovali záminku k zásahu, vyvolali v pohraničí povstání. 

12. září 1938 pronesl Adolf Hitler v Norimberku na sjezdu nacistické strany projev, přenášený rádiem, který se stal signálem k zahájení povstání. V Sudetech začaly hromadné nepokoje. 

Probíhaly demonstrace a docházelo k ničení obchodů českých a židovských majitelů. Jako projev odporu proti ČSR byly zamalovávány české nápisy. 

13. září se henleinovci v západních Čechách pokusili o ozbrojený puč (převzetí moci). Začali útočit na objekty a orgány státní moci a obsazovat obecní a městské úřady. 

Na Moravě a ve Slezsku prozatím k ozbrojeným útokům nedocházelo, probíhaly zde pouze demonstrace, na kterých se požadovalo připojení k Německu. 

Povstání v pohraničí čelilo několik bezpečnostních sborů: Finanční stráž (FS) na hranicích, četnictvo s celostátní působností, policie ve městech, a hlavně Stráž obrany státu (SOS). 

SOS byl smíšený sbor složený z příslušníků FS, četnictva, policie a doplněný vojenskými posilami. V míru podléhal ministerstvu vnitra, ve válce ministerstvu obrany. 

Základní jednotkou SOS bylo družstvo. Základem družstva bylo oddělení FS, četnická, nebo policejní stanice, doplněné o vojenské posily. Těmi byli vojáci v záloze nebo aktivní službě. 

SOS byla organizována po praporech, kterým veleli důstojníci armády. Jejím hlavním úkolem bylo zdržet náhlý útok protivníka. Proto byly družstva SOS vyzbrojeny lehkými kulomety.  

Těžkými kulomety byly družstva SOS vyzbrojeny výjimečně. Konkrétně na Slovensku u Dunaje, který tvořil přírodní překážku a bylo na něm hlavní bojové postavení armády. 

Družstva SOS v českých zemích držely polní stráže v terénu už od května, kdy byla v rámci mimořádných opatření z důvodu hrozby z Německa, vyhlášena 20. května ostraha hranic. 

Důležitou součástí SOS byly mobilní zálohy, které tvořily především četnické pohotovostní oddíly, nebo policejní oddíly, přepravované v autokarech (předchůdce autobusu). 

Policie v západních a severních Čechách a ve Slezsku na rozdíl od četnictva disponovala několika obrněnými vozy, převzatými od armády. Pro svůj tvar byly přezdívány Želva. 

Do pohraničí také vyslala armáda už v létě vzhledem k hrozbám ze strany Německa motorizované pohotovostní čety a oddíly, s útočnou vozbou (obrněnou technikou). 

K prvnímu většímu boji došlo v Habartově (Habersbirku), kde povstalci oblehli četnickou stanici a poté se střetli s četnickým a policejním oddílem. Na obou stranách byli čtyři mrtví. 

V obci Bublava (Schwaderbach) na státní hranici povstalci ovládli celní úřad a později i četnickou stanici. O život zde postupně přišli tři četníci. 

V reakci na puč vyhlásila vláda v řadě pohraničních okresů stanné právo a povolala na Karlovarsko a Sokolovsko motorizované jednotky 1. a 4. rychlé divize. 

14. září došlo při obsazování ústředí SdP v karlovarském hotelu Viktoria policií ke střelbě, při které henleinovci kulometem zastřelili jednoho policistu a pět civilistů (většinou Němců). 

15. září večer a během noci v obci Krajková (Gossengrün) vojín německé národnosti ze zasahující 1. roty cyklistického praporu ze Slaného zastřelil pět českých vojáků a poté sebe. 

16. září byla SdP jako protistátní organizace zrušena. Její funkcionáři uprchli do Německa. První fáze povstání byla v západních Čechách s pomocí armády potlačena.  

17. září se v Sokolově (Falknově nad Ohří) konal společný pohřeb osmi četníků, kteří padli, nebo byli zavražděni při obraně republiky během henleinovského puče. 

Důsledkem první fáze sudetoněmeckého povstání byla uprchlická vlna rodinných příslušníků státních zaměstnanců z pohraničí a dalších českých občanů, kteří utekli do vnitrozemí.