Ztráty Sudetoněmeckého Freikorpsu v září 1938
Mgr. Martin Ivan
Během bojů mezi sudetoněmeckými povstalci a ozbrojenými silami Československé republiky v září 1938 padlo 63 obránců republiky. (Uvádí se i o něco víc.) To se týká především období od 19. září, kdy v Německu založená polovojenská organizace Sudetoněmecký Freikorps (SdFK) začala útočit v pohraničí, do 30. září, kdy byly její bojové akce zastaveny.
Ačkoli počty padlých příslušníků bezpečnostních sborů a armády Československa z této doby jsou již nějakou dobu poměrně dobře známy, u SdFK tomu tak dlouho nebylo. K dispozici byla jen zpráva, kterou podplukovník wehrmachtu Friedrich Köchling sepsal 11. října 1938 o svém působení ve funkci styčného důstojníka u Freikorpsu. Podle této zprávy celkové ztráty SdFK činily 52 padlých, 65 zraněných a 19 nezvěstných.
Počty padlých, i když k nim připočítáme nezvěstné, však působí jako podhodnocené. Z hlášení bezpečnostních sborů a armády sepsaných po bojích s Freikorpsem jasně vyplývá, že padlých muselo být více. Někdy byli také identifikováni, protože SdFK své členy nasazoval především v oblastech jejich bydliště. I tak bylo obtížné zjistit alespoň přibližné ztráty Freikorpsu, protože jeho příslušníci po boji své padlé a raněné spolubojovníky odnášeli do Říše.
Také z hlediska taktiky se dá logicky odvodit, že ztráty povstalců byly větší, než na straně obránců republiky. Značná část bojů totiž probíhala jako útoky SdFK na budovy státních úřadů, nebo polní postavení Stráže obrany státu (SOS). Obránci měli výhodu lepšího krytí a proto i menší ztráty. Útočníci na tom byli obráceně. Většinou museli překonávat volný terén a byli více vystaveni účinkům palby a ručních granátů.
V případech, kdy naopak útočila SOS společně s armádou, útoky většinou probíhaly s podporou obrněné techniky. Henleinovci se tak ocitali v nevýhodě, protože neměli protitankové zbraně. Zvláště tankové kanóny a děla improvizovaných obrněných vlaků pak způsobovaly povstalcům ztráty na životech.
Přes výše uvedené argumenty zřejmě Friedrich Köchling ve své zprávě nelhal. Pravděpodobně měl jen nedostatek informací, protože k němu v době, kdy na začátku října končil svou misi, nestačily dorazit. Jednotky Freikorpsu byly totiž rozptýleny podél téměř celých hranic Říše s českými zeměmi.
Přesnější informace o počtu padlých na straně povstalců se na veřejnost dostaly až v roce 2019, kdy vyšla kniha Klatba Sudet. Její autor, Milan Jenčík, prostudoval kartotéku sudetoněmeckých úřadů. Z kartotéky, uložené ve Vojenském ústředním archívu – Vojenském historickém archívu Praha, vyčetl, že v roce 1938 za sudetoněmeckou věc padlo 248 osob.
Nejedná se ovšem pouze o povstalce padlé v bojích. Byly sem zaznamenávané všechny osoby, které zemřely násilnou smrtí v souvislosti s bojem sudetských Němců za připojení k Německu. Často se jednalo o usmrcení civilních osob zbloudilými střelami.
Několik známých případů: 21. května policista z hlídky SOS smrtelně zranil v Chebu dva henleinovské kurýry na motocyklu, kteří nereagovali na výzvy k zastavení. 14. září byl zastřelen ve svém voze majitel nákladního auta, ze kterého bylo stříleno na četnickou hlídku. Téhož dne při obsazování chebského hotelu Viktoria, ve kterém bylo ústředí Sudetoněmecké strany, byli během střelby henleinovců na policisty na ulici zastřeleni čtyři civilisté, z toho jedna žena. 18. září hlídka SOS poblíž Ulmbachu během pokusu o zadržení skupiny osob, které chtěly uprchnout do Německa, nechtíc zastřelila jedno děvče. 22. září během přepadení ustupujícího družstva SOS, u Dolního Gruntu ve Šluknovském výběžku, byl zastřelen muž obsluhující benzinové čerpadlo.
Mezi padlé je třeba kromě civilistů také započítat povstalce, kteří nebyli členy SdFK. Šlo o několik různých skupin. Henleinovce z první fáze povstání, do vzniku Freikorpsu 17. září. Ale i po jeho zrušení 9. října, například z bitvy o Moravskou Chrastovou 31. října. Také z bojů ve vnitrozemí, například v Českém Krumlově a Bruntále. Patří sem i dezertéři z československé armády, protože několik jich bylo při střetech s armádními jednotkami zastřeleno.
Z výše uvedeného vyplývá, že zjistit přesnější počet padlých příslušníků SdFK by byla poměrně náročná práce. V každém případě bylo padlých více, než ve své zprávě uváděl Friedrich Köchling.
Je však možné udělat alespoň přibližný odhad. Počet zabitých civilistů a henleinovců, kteří nebyli členy Freikorpsu, mohl být maximálně několik desítek osob. Vezmeme-li v úvahu číslo, uvedené ve zmíněné kartotéce, vychází z toho, že počet padlých příslušníků SdFK byl přibližně kolem 200 mužů.
Použitá literatura a prameny:
JENČÍK, Milan: Klatba Sudet. Mladá fronta 2019
SVITÁK, Miloslav: Krvavá hranice západních a jižních Čech na podzim 1938. Jindřichův Hradec 2017
Sudetoněmecký sbor dobrovolníků. Wikipedie. Internet
Zpráva Friedricha Köchlinga o jeho působení u Sudetoněmeckého Freikorpsu. Fronta.cz. Internet
